sweet words

10: Jimin

Uběhly snad už tři dny od seznámení - nebo spíše přepadení - s Hoseokem a netuším, co si mám o všem myslet. Celé ty tři dny mě nosil jako princeznu, staral se o mě, noha byla den ode dne lepší. Jenže pak tu bylo jeho chování. V jednu chvíli byl milý, pozorný, smál se s námi a hned tu další byl chladný, odměřený a nepříjemný. Co se to sakra děje?

Ještě jsem nad tím chtěl přemýšlet, když mě z přemýšlení vytrhl hluboký hlas.
,,Takže, teď budete oba tak potichu, jak jen dokážete. Je vám to jasný?" zeptal se nás Hoseok, když jsme stáli u nějakého většího baráčku na kraji města, odměřeným tónem a teprve až jsme mu to oba dva neodkývali, otevřel těžké dřevěné vstupní dveře a vešel do malého domku.

V předsíni si s Jungkookem zuli boty a mě s tím nakonec pomohli taky. Pak si mě Hobi vzal zase do náruče a pokračovali jsme cestou domem. Cítil jsem, jak je nervózní. Jak mě drží trošku pevněji, křečovitěji. Nakonec mě posadil nejspíš v kuchyni. Jungkookovi řekl aby si sedl vedle mě a odešel z místnosti.

Hned po pár minutách jsme uslyšeli křik a následný dupot párů nohou po schodech. V zápětí se rozrazily dveře a do místnosti vlítli dva naštvaní kluci a hned v jejich závěsu se řítil Hoseok. Já okamžitě, jako na nějaké znamení skryl ouška i ocásek a vyděšeně pozoroval scénu přede mnou.

Chvíli jsem netušil co se děje, protože oba kluky rychle obešel a snad v ochraně před nimi si stoupl přede mě a Jungkooka a chytl mě nenápadně za ruku. Já mu ji jen stiskl a čekal na to, co se bude dít dál.

Na podobný scénář jsem byl připravený - ale přesto nyní vyděšený do morku kostí - protože jsme se o tom většinu večera, potom co Kookie usl, povídali s Hobim a promýšleli, jak co uděláme. Ale tak nějak jsem byl smířený s tím, že i s Kookiem poputujem zpátky na hrad, o čemž Hoseok z nějakého důvodu nechtěl ani slyšet.

,,To nemyslíš vážně Hobi." rozkřikl se jeden z nich nich. Byl vysoký, atletické postavy, vlasy měl obarvené na blond a z očí jakoby mu šlehalo tisíce blesků.
,,Vždyť je ani neznáš! Tvůj nejlepší kamarád je nemocný, potřebuješ peníze a když je konečně můžeš mít, tak to všechno zahodíš kvůli nějakýmu namyšlenýmu princátku!? To jsem si o tobě vážně nemyslel! Měl jsi jediné dva úkoly! Zabít Jimina a toho druhýho odevzdat a vyzvednout za něj peníze! A ani jedno z toho si nezvládl! Víš jak tady Tae celou dobu trpěl!? Neustále blouznil a vyprávěl mi o Yoongim! Umíš si vůbec představit, jak mi v tu chvíli bylo!?" rozkřičel se na něj a já jen cítil, jak mi Hoseok stiskává víc a víc ruku.

,,Jine prosím pochop, že jsem to udělat nemohl. Nemohl jsem." podíval se mu Hobi do očí a já jen viděl, jak Jin ze vteřiny na vteřinu zjihl a podíval se nejdřív na mě a pak na vyděšeného Kookieho.

,,Vždyť jsi s tím nikdy problém neměl. Tak proč teď jo? Vždyť se na ně podívej. Nikdy si neušpinili ruce." naštvaně zasyčel blonďák a já jen sklopil hlavu. Vždyť měl pravdu. Nikdy jsem neopustil hrad. Nikdy jsem nepracoval. Co jsem si vůbec myslel? Že uteču a všechno bude fajn? Vždyť nemám v ničem žádnou praxi.

,,Tak fajn Jine, to by stačilo. Hobi, když tyhle dva teda neudáme, jak plánuješ zaplatit náklady na Taeho léčbu?" vložil se do toho ten druhý klidným a smířlivým hlasem. Tón byl však vyčítavý, což jsem moc dobře znal z domova.

,,Uhm, jestli to pomůže, tak já bych pár peněz měl." ozval jsem se potichu a vykoukl ze skrýše za Hobiho zády. Všichni se na mě překvapeně otočili, tedy až na Jungkooka, který jen seděl a napjatě pozoroval, co se bude dít dál. Mám takový pocit že po nocích poslouchal moje a Hoseokovy rozhovory.

,,Jo jasný a já jsem jednorožec." vysmál se mi Jin a já měl v tu chvíli chuť mu dát aspoň jeden výchovný pohlavek. Rychle jsem si tedy vzal svůj batoh a vytáhl takovou malou brašničku plnou peněz a tu hodil Jinovi do náruče.

,,Myslím, že by to mělo se stoprocentní jistotou pokrýt Taemu jeho léky." usmál jsem se a znovu Hobiho chytil za ruku. Vše šlo zatím tou nejlepší cestou.

Jin se chvíli nezmohl na nic jiného, než na koukání a potežkávání oné brašny. Poté koukal na mě, pak chvíli na Jungkooka a pak zase na brašnu a takto pořád dokola. Nakonec se zastavil na mě a nevěřícně mi pohlédl do očí.

,,A co za to chceš? Vždyť proč bys to Taemu jen tak dával? Víš kolik to je proboha peněz?" pokračoval nepříjemným tónem a těkal pohledem ze mě na Hoseoka a zase zpátky.

,,Jak už jsem říkal Hobimu. Je to za ošetření mojí nohy, nocleh a jídlo na pár dní pro mě a Jungkooka a mlčenlivost. Nic víc po vás nechceme." usmál jsem se na Jungkooka a poté se otočil zpátky na Jina, který na mě nepřestával zírat.

,,P-počkej, takže ty jsi Jungkooka neunesl?" hlesl poněkud zmateně a pořád na mě koukal. Já se jen zasmál a Hobi s Jungkookem se mnou.

,,Proboha vždyť tuhle kočičku by určitě přepral i Jungkook. To spíš Jungkook by unesl Jimina, než naopak." zasmál se Hobi a Jin po něm hodil nechápavý pohled a pak si začal detailně prohlížet mě.

,,Jak to myslíš kočičku Hobi? Nikdy jsem si nevšiml, že bys zrovna ty nějakýmu klukovi říkal kočičko." zeptal se Hobiho a ten se hned v zápětí otočil s naštvaným výrazem na mě.

,,Co jsem ti říkal princezno!? Nikdo ti tady neublíží a není zdraví, abys něco takového dělal, tak okamžitě přestaň! Jinak budeš spát a zemi." naštvaně se na mě zamračil a já si jen povzdechl a pokusil se uvolnit. Jakoby to snad moje tělo potřebovalo, okamžitě odkrylo ouška i ocásek a noha mě konečně přestala nepříjemně pálit. Asi bych to opravdu měl přestat dělat.

,,Pane bože!" vykřikl Jin a přiběhl ke mě. Ten druhý kluk na mě jen s vykulenýma očima zíral a nic neříkal. Nechápu proč? To se hybridi opravdu všem tolik protiví?

,,Jimine! Jak to proboha děláš? To nemusíš! Víš vůbec jak si ubližuješ?!" vykřikl Jin - což mě neskutečně překvapilo - odstrčil Hoseoka stranou a začal mě všemožně kontrolovat, jestli někde něco není špatně. Bylo mi to ale celkem nepříjemné. Před chvílí na mě ještě křičel a najednou se chová jako nějaká máma.

,,Nějak se nedivím, že tě Hoseok nemohl zabít." usmál se na mě ten druhý kluk - jak jsem později zjistil Namjoon - a s rozloučením se vydal koupit ty léky.

,,A co tedy s námi teď bude?" zeptal se potichu Jungkook. Hned v zápětí se znovu otevřely dveře a dovnitř nakoukl drobný, možná až na kost vychrtlý, chlapec.

❁

doufám že vás to stále baví číst nebo alespoň z poloviny tak, jako mě to baví psát 💜

purple u 💜💜