Cizinka

4. Nový rok a nové šance.

Ještě že se nějakou dobu neuvidíme, to jsem si teda myslela. Než mi zavolala Gita a doslova mě donutila přijít k nim na oslavu Nového roku.

„Mám fofrhole a nemůžu pít," brblám.

„Klidně budu držet půst taky, prosím, přijď. Jsi jedna z mých nejbližších lidí, chci tě tady mít."

Copak se jí dá odporovat? Na Silvestra se nechám osobně vyzvednout. Společně s tátou a Hannou si dáme odpolední kávu a jsme propuštěni.

„Holky, ještě moment," křikne Hanna z kuchyně.

„Co se děje?"

„Upekla jsem nějaké dobroty, my to stejně nesníme," nese k nám plnou krabici jídla. Gita, to s úsměvem přijme.

„Díky Hanno," pevně ji obejmu, v první chvíli se zdá být překvapená.

„Šťastný nový rok Evelyn, zasloužíš si to víc, než kdokoli jiný."

Trochu rychleji než by bylo nutné, vyskočím ven, nechci brečet. Dnešní večer si chci užít. Stejně mě trochu zarazí sestava oslavy. Většinu lidí opravdu znám, ale je to jiné, když jako jediná nepiju. Snažím se bavit, v jednu chvíli toho mám dost. Musím se dát emocionálně do pucu. Dobelhám se na schody, které vedou nahoru k Johannesovi, tady bude klid. Mladší z dua Boe si přivedl další slečnu do zástupu. Plazila se po něm jako břečťan celý večer.

Myšlenky mi zase utečou k mamce, vzpomínám na loňský rok, kdy všechno bylo naposledy. Obě jsme to věděly, přesto to byl šok, když potom v létě odešla. Z očí mi stékají slzy, nechám je být. Aspoň se mi trochu uleví...

Najednou ke mně dolehne hluk a na schodech se zjeví Johannes. Zvednu k němu hlavu, zaraženě si mě prohlédne.

„Majo, jsi v pohodě?" Sedne si vedle.

„Jo budu, jen potřebuju chvilku," hlasitě popotáhnu.

„Chceš být sama?"

„Ani ne, zůstaneš tu chvíli, prosím?"

„Jasně, klidně budeme jen tak mlčet. Kdybys mi chtěla něco říct, tak poslouchám," pohladí mě po zádech.

Přičítám vinu svému rozpoložení, za normální situace bych se s ním nebavila. Hlavně ne o těchto tématech.

„Jen jsem si vzpomněla na minulé Vánoce a Silvestr," podívám se mu do obličeje.

„Hádám, že jsi byla v Česku?"

„Přesně tak s mojí mamkou. Jenže ona na jaře.... na jaře umřela."

„To je mi moc líto, určitě ti chybí," přitáhne si mě do objetí. Během pár vteřin má promočené triko od mých slz.

„Byla nemocná, všechno se to stalo tak rychle a najednou byla pryč. Zůstala jsem sama, teda ne úplně sama. Pořád mám prarodiče a teď i tátu, Hannu a Noru. Jsou dny kdy mi tak moc chybí."

„Určitě na tebe pořád dohlíží tam ze shora."

„Myslíš?"

„Bude to bolet, ale čase se to zlepší, slibuju."

„Díky, že jsi tady zůstal."

„Není zač, v poslední době jsem toho o tobě hodně zjistil. Hodně toho skrýváš Majo Evelyn," usměje se, když se od něho odtáhnu a otřu si oči.

„Já o tobě taky nic nevím."

„Co bys chtěla vědět?"

„Proč tak střídáš holky? Ubližuješ jim."