Cizinka

Epilog

V domě panovalo ticho, rozsvítila jsem si na schodech a vydala se do kuchyně pro vodu. Jsem celá nervózní a nemůžu spát. Akorát si natáčím plnou sklenici, když zaslechnu zvuky z obýváku. Opatrně tam nahlédnu, Mia sedí na zemi a sleduje něco v televizi.

„Taky nemůžeš spát?" Polekaně se otočí a usměje se.

„Jsem strašně nervózní a bojím se, že to zase pohnojím."

„Ach zlato, bude to tvoje první mistrovství. Máš si ho hlavně užít a sbírat zkušenosti," pohladím ji po rameni.

„Věděla jsi, že strejda Tarjei na prvním dorosteneckém mistrovství posbíral celou sadu medailí a táta měl hned dvě zlata?" Zaupí zoufale.

„Protože oba měli talent, který si po nich zdědila. Jsi skvělá biatlonistka, možná se ti občas něco nepovede, ale i to k tomu patří. Dokážeš se ze svých chyb poučit."

„Ještě domácí mistrovství to mi je vážně čert dlužen," složí hlavu do dlaní.

Mia to nikdy neměla lehké co se týče sportu. Tolikrát byla terčem posměšků a závisti, vrstevníci ji tvrdili, že má všechno domluvené od slavného táty. Nebyla to pravda, všechno si poctivě vydřela, tak jak jsme ji k tomu vedli celý život. Tolik slz kvůli tomu bylo uroněno, ale byla to součást její cesty. Musela pochopit, že život není jen pohádkový. Měla dobré zázemí a skvělého trenéra, jenže přesto musela tvrdě makat. Johannes ji nikdy nedal nic zadarmo, ba naopak kolikrát jsem ho musela ještě usměrňovat.

„Budeš skvělá, já ti věřím a všichni za tebou stojíme. Můžeš dovézt domů třeba pět zlatých nebo žádnou, stejně tě budeme všichni milovat," pevně ji obejmu.

„Díky mami."

„Stejně tomu nemůžu uvěřit, jedeš svoje první velké závody."

„Ale no tak, žádná nostalgie nebo budeme obě brečet."

„No jo vždyť já vím, na co to koukáš?"

„Nahrála jsem si nejlepší závody, tohle byla olympiáda v Koreji. Ten závod jsem viděla už hodněkrát a stejně nikdy neomrzí. Bojoval do poslední chvíle a potom se nebál ukázat svoje emoce."

„Když jsi na ten závod koukala poprvé nebyl ti ani rok. Řvala jsi jako tur, chodila jsem s tebou po obýváku, jenže vůbec nic nepomáhalo. Potom jsem se totálně vyčerpaná svalila na křesla, ty si zahlédla tátu v televizi a rázem byl klid."

„To jako vážně?"

„Smrtelně, od té chvíle bylo jasné, že budeš biatlonistka."

„Z jejich pohledu vypadá biatlon tak jednoduše."

„Jenže oba si taky prošli peklem, na to nesmíš zapomenout."

„Já vím, měla bych si jít lehnout."

„Jen běž, já půjdu taky. Nezapomeň, jedeš si to tam hlavně užít. Všechno ostatní bude pouze dárek navíc."

„Mám tě moc ráda, mami."

„Já tebe taky holčičko moje, budu ta nejpyšnější máma na stadionu."

Když ji jdu za půl hodiny zkontrolovat, klidně oddechuje. Natáhnu ji deku až ke krku a potichu odcházím. Opatrně si lehnu vedle Johannese a přitulím se k němu. Konečně se mi podaří usnout.

„Mami, neviděla jsi moje závodní rukavice?" Prožene se kuchyní další ráno Mia.

„V prádelně na skříni," křiknu za ní a kontroluju tu divou zvěř u stolu.