Cizinka

5. V jedné posteli

Pohled Johannese

Mým tělem právě proudí pocity naprosté euforie. Jsem mistr světa ze závodu z hromadným startem na domácí půdě. Co víc si člověk může přát? Někde na tribuně mám celou svojí rodinu, snad jsou na mě pyšní. Mamku s taťkou potkám ještě před květinovým ceremoniálem, mamce tečou po tváři slzy dojetí.

„Zlatíčko, jsem na tebe moc pyšná. Skoro mě trefilo," uvězní mě ve své náruči. Chápu její pocity, sám jsem na tom nebyl jinak. Od poslední střelby jsem měl ztrátu, ale dal jsem do toho všechno a vyplatilo se to.

„Díky mami, za všechno."

„Tohle je jen začátek tvé éry," zasměje se táta vedle ní. Vesele si padneme kolem ramen. Odněkud se přiřítí i Gita v závěsu s Majou.

„Skoro nás trefilo, tohle se dělá?" Ve tváři mé švagrově cuká.

„Testoval jsem vás," uvolněné se zasměju.

„Jsem za tebe tak šťastná, byl to perfektní závod," rychle mě obejme.

„Díky Gito, snad nejsi fanoušek biatlonu?" Otočím se na Maju, trochu si rýpnu jak jinak.

„Zbyl jeden lístek, docela jsem se bavila," pokrčí rameny. Před rodiči se chová jako andílek, kdyby věděli jak mrška dokáže zlobit.

„Budu muset jít, mám povinnosti," rychle se s nimi rozloučím a letím se převléknout do kabiny. Při ceremoniálu mám husí kůži po celém těle. Tohle je nezapomenutelný den, po státní hymně si nandávám čepici a zrakem přelétnu první řady na tribuně. Střetnu se pohledem s hnědýma očima, usměje se a kývne. Můžeme se provokovat jakkoli, ale teď to myslí upřímně, poznám to.

Party na ukončení mistrovství je v pokročilé hodině. Všichni už mají řádně upito, u mě tomu samozřejmě není jinak. Zrovna trsám na parketě s Gábinou Soukalovou, když přijde Tarjei.

„Potřebuju pomoc," řekne mi do ucha, jak jen to jde před hlasitou hudbu.

„Co se děje?"

„Holky jsou venku, protáhneme je sem. Nikdo si toho nevšimne, všichni jsou dávno na mol," sděluje mi svůj plán.

„Jaký holky?"

„Gita s Majou přece, čekají venku. Dvě sám neprotáhnu, potřebuju tvůj šarm."

„Fajn, mám to u tebe," povzdechnu si.

Ta holka beze mě snad nemůže být ani den. Od loňského léta je s Gitou pořád doslova. Mezi námi dvěma je divný budeme tomu říkat vztah, i když to tak není. Neustále po sobě jdeme jako kočka a myš. Od úplného začátku jsme si nedali ani jednu šanci. Teda jednu jo, během oslav Silvestra, když jsem ji našel na schodišti. Tu noc byla hodně zranitelná a otevřela se mi. Z mých myšlenek mě vytrhne bráchy hlas, okamžitě mě ovane mrazivý vzduch zvenčí.

„Ahoj, konečně jste tady. Měly jsme tah po městě, všude jsou desítky lidí a všichni slaví vaše úspěchy," brebentí opilá Gita. Obejme Tarjeie kolem krku a vlepí mu pusu, protočím oči a podívám se na tu druhou krasotinku. Divně se šklebí a také odvrací zrak, oči ji svítí jako dálkové světla u auta. Očividně je také v alkoholovém rauši.

„Já žádnou pusu nedostanu?" Povytáhnu obočí.

„Spadl jsi z višně?" Zazubí se na celé kolo. Všechno mezi námi je při starém, to je dobré vědět. Protože dneska je nějak sexy, nevím co se s ní stalo. Sjíždím pohledem celé její tělo, je nějak vyměněná.

„Budeš na mě zírat dlouho nebo mě vezmeš dovnitř?" Oboří se na mě.

„Pojď prosím tě," chňapnu ji za rameno a vedu dovnitř. Nikdo si nás ani nevšimne přesně podle plánu. U vstupu do sálu ji obejdu a vyrazím k Doro, za zády slyším pohrdavý odfrknutí. Přesně takhle mě má vidět, to je můj plán. Po zbytek akce ji úplně vypustím z hlavy, bavím se se závodníky a pijeme panáky. Moje pověst pařmena a showmena dostane nový rozměr, ani Fourcade mi nestačí. Aspoň v něčem jsem ho konečně předstihl.