Cizinka

26. Ty jsi moje největší podpora

Létání jsem milovala celý svůj život. Teď mám pocit, že mezi mými lety se toho pokaždé stane strašně moc. Každý let sedí v letadle trochu jiná Maja. Asi to je v pořádku, člověk se neustále mění a hledá sám sebe. Jen rok od roku to je těžší...

Na letišti nás čeká celá delegace v podobě táty, Hanny a Nory. Nadšeně se všichni obejmeme a jsme pozvány na oběd. Nenechám se přemlouvat dvakrát, v břiše mi kručí celý let. Nadlábneme se v jedné restauraci po cestě a ještě před návratem domů musím nakoupit. Přeci jen měsíc jsme tam nebyly.

„Bereme dva vozíky, potřebujeme taky nakoupit," huláká táta od auta.

„Jasně, tati."

Čapnu Miu a posadím ji do sedátka v košíku. Společně se vydáme za tátou dovnitř. Jezdíme mezi regály a házím spoustu jídla dovnitř. Akorát si čtu složení nějakých nových těstovin, když slyším svoje jméno. Zvednu zrak a v tu chvíli by se ve mně ani krve nedořezali. Rychlostí blesku si to ke mně šine Hedda s velkým úsměvem na tváři. Pane bože, okamžitě začnu zmatkovat. Nemám nejmenší páru, co všechno ji Johannes řekl. I když se o ni vůbec nezmiňoval, to mi dojde až vzápětí.

„Ahoj Majo, ráda tě vidím. Neviděla jsem tě ani nepamatuju," obejme mě energicky.

„Heddo ahoj, právě jsme se vrátily z Čech."

„Máš tam vlastně prarodiče že, úplně jsem na to zapomněla. Jak se máš, co je nového?"

„No vlastně ani snad nic, všechno při starém," pokrčím rameny.

„To neříkej, děje se toho tolik. Včera jsem byla na kafi s Gitou, mají moc krásný byteček."

Sevře se mi hruď, tohle je těžké téma. Hedda, nejspíš pozná moje rozpoložení, protože svraští obočí.

„Řekla jsem něco špatně?"

„Ne promiň, jen toho mám teď hodně."

„To znám, konečně jsem se postavila na vlastní nohy a je to slušný zápřah. Dostala jsem místo ve skvělé právnické firmě," oči ji svítí nadšením.

„Vážně? To je skvělé, moc ti to přeju."

„Díky Majo, snažím se utáhnout celý byt a všechno kolem, znáš to."

„Vy jste se někam stěhovali?" Tentokrát svraštím obočí já. Nejspíš mi tady něco uniká.

„Já se stěhovala od Johannese, nevyšlo nám to. Tak trochu jsem nezvládala to jeho neustálé cestování. Gita, mi pomáhala ale prostě to nešlo. Když mám kluka, chci s ním být co nejvíc."

„To jsem nevěděla, omlouvám se."

„Je to v pohodě, rozešli jsme se v dobrém. Vlastně jsme dobří kamarádi, občas si napíšeme."

Z druhé strany uličky se hlasitě ozve Mia, úplně jsem na ni zapomněla! Zmateně se na ní otočím.

„Budu muset jít, moc ráda jsem tě viděla a ať se daří."

„Tobě taky Majo."

Vzápětí se vynoří i Hanna, jen se na mě podívá. Nemusí nic říkat, ten pohled mluví za vše.

„Nebyla to náhodou jeho holka?"

„Bývalá holka, prý se po sezóně rozešli."

„Tak to je skvělá zpráva ne?"

„Proč?"

„Už vám nic nebrání, abyste byli spolu."

Kdyby to bylo tak jednoduché, že. Neodpovím ji, nemám slov. Je to složitý a sama to ví. Doma vybalím nákup a uklidím všechny věci. To mi zabere čas až do večera.