Cizinka

31. Na růžovém obláčku

Z mého sladkého spánku mě vyruší zvonění budíku. Zabrblám a chci se převalit na druhou stranu, jenže v pohybu mi zabrání další tělo. Nedobrovolně otevřu oči a na tváři mám okamžitě úsměv. Johannes, klidně oddechuje a jednu ruku má stále přehozenou přes můj bok. Kéž bych tady mohla takhle ležet celý den. Jenže bohužel musím jít do práce, aby toho nebylo málo tak ještě na ranní. Opatrně se vyhrabu z peřin, vezmu si hromádku připraveného oblečení a mizím pryč z ložnice. Za necelou půl hodinu opouštím celý byt, ti moji dva bobanové mají ještě půl noc. Já si to vykračuju s úsměvem zimním Oslem. Dnes otevírám společně s Oliverem, vážně bych spočítala na prstech jedné ruky, kolikrát jsme společně neměli směnu.

„Dobré ráno ve spolek! Okamžitě chci všechny detaily, kde jsi? Přede mnou se neschováš!" Řve z kavárny, hned co dorazí. Poberu všechny papíry a mířím za ním.

„Co tady hulákáš takhle po ránu?"

„Ty žiješ no sláva. Tak jaká byla noc?"

Místo odpovědi si zívnu na celé kolo. To nás oba rozesměje a on si ze mě utahuje celé dopoledne. Opravdu jsme toho moc nenaspali, protože jsme byli plní dojmů a emocí. Komu by se chtělo spát, když má vedle sebe taky sexy chlapa?

Jelikož je poslední den před Vánocemi, dorazí i náš největší boss Markus. Zkontroluje všechny faktury a papíry, které musí být do konce roku hotové a máme padla. Zákazníci se trousí po málu, už je většina doma a užívá si volno. Dáme si všichni kafe, dortík a dobře se bavíme.

„Kolik se už přihlásilo lidí na ten inzerát?" Zamumlá s plnou pusou Oli.

„No, nechtěl jsem před Vánocemi nic říkat, ale už jsi to nakousl. Ozvali se mi z Hard Rock Cafe, mají vážný zájem. Je to neuvěřitelná nabídka, ale znamenalo by to zbourání tohoto," ukáže kolem sebe.

„Páni Hard Rock Cafe," hvízdnu uznale.

„Finančně to je velmi lukrativní nabídka, kdyby mi šlo o peníze, nebylo by o čem mluvit. Ale tohle jsem vybudoval a teď to má zhltnout nějaký velký řetězec?"

„Leda že by se přihlásil někdo z nás, kdo už má nějaké zkušenosti," namítne Oliver. Oba se najednou podívají mým směrem. Nechápavě se na ně dívám, než mi to dojde.

„Cože, já?"

„Ano, kdo jiný než ty, Majo. V kanclu sedíš skoro denně, nemůže to být rozdílné."

„Oli, to je velké rozhodnutí. Navíc nezapomínej, že mám doma malé dítě."

„Náhodou má pravdu, myslel jsem na tebe od samého začátku. Jsi perfektní adept, tobě to nechám klidně hned. Mia, není žádná překážka. Mohla bys dělat často na home officu a všechno si plánovat podle sebe. Do volna by ti taky nikdo nekecal, plus větší výplata. Nech si to v klidu projít hlavou, ale je to perfektní nabídka."

Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Budu to potřebovat probrat s několika lidmi, tohle není moje rozhodnutí. Teda vlastně je, ale teď jsem především máma. Až na dětech je vidět, jak ten čas strašně rychle letí. Nechci aby mi něco uteklo, abych viděla Miu jen po večerech. No v následující dnech mám o čem přemýšlet, uzávěrka je koncem prosince.

Ahojky, jak to jde v práci? Jsi hodně unavená nebo máš ještě síly na překvápko?

Doháněli jsme pár posledních restů, sil mám ještě dost. Co máš v plánu? :)

Bezva, překvapení. Vyzvedneme tě.

Obsloužím poslední zákazníky a pro tento rok mám padla. Ještě než se rozloučím s kluky se ve dveřích objeví ti dva. Sednou si na bar a objednají pohár, jak jinak. Už jsem si na to zvykla, přestalo mě to udivovat. Venku je zima, jak když praští a oni dva si jedí zmrzlinu. Mia, je celý Johannes a začíná to být vidět víc a víc.