Cizinka

48. Drama v ráji.

Léto u nás byl blázinec jako vždy. Johannes trávil většinu času tréninkem nebo na soustředění. My s Miou byly na začátku července na tři týdny v Česku. Moje noha byla skoro v naprostém pořádku, jen občas jsem pocítila nějaké omezení, ale když neblbnu, je všechno v pohodě. Hned po návratu z mé rodné země jsme se přesunuli do Skeikampenu, kde se konala sešlost rodiny Boe. Byli zde úplně všichni, dokážete si představit ten blázinec?

Pět sourozenců s jejich ratolestmi a samozřejmě i Aslaug a Klemet. Tolik legrace a vtípků pod jednou střechou jsem snad nikdy nezažila. A já se zase víc sblížila s jejich ségrou Martine, která je mimochodem skvělá, stejně jako její bratři.

Náš sen o společné dovolené se splnil během posledních deseti dnů v srpnu. Těšila jsem se jako malá holka, potom všem čím jsme si za ten půl rok prošli. Samozřejmě bych našla i hodně plusů, třeba náš vztah s Johannesem nabral úplně jiný rozměr a význam. Oficiálně spolu jsme jen přes šest měsíců, ale mám pocit jako by to byla věčnost.

Snad poprvé v životě bral Johannes svojí letní přípravu fakt vážně. Poctivě trénoval a dokonce psal i deník. Tím si zasloužil volno a nám už nic nestálo v cestě. Naskládáme všechny věci do auta, na letiště nás veze Tarjei s Gitou. Mia samým nadšením ani nemohla spát, nejméně třikrát se v noci probudila a ptala se, kdy už pojedeme na letiště.

„Tak máte všechno? Pasy, pojištění a tak?" Otočí se na nás v autě Tarjei. Jen s úsměvem protočím očima.

„Ano tati, neletíme přece poprvé," konstatuje Johannes.

„Ale ano, poprvé takhle daleko a ještě s dítětem."

„No dovol," ozve se Mia, zatímco my vyprskneme smíchy.

„Fajn, vzdávám to. Měli bychom jet, ať to letadlo stihneme. Aspoň budeme mít krásných deset dní klid," rezignuje.

Takhle to je u nás na denním pořádku, samé srandičky a pošťuchování. Ještě před letištním terminálem mě začínají svrbět prsty nadšením. Konečně je to tady, miluju létání a cestování. Společnými silami odbavíme naše kufry a je čas se rozloučit. Skoro mám na krajíčku, přitom letíme jen na dovolenou. Všichni se pevně obejmeme, než vyrazíme na pasovou kontrolu. Náš první let je do Dubaje a trvá přes šest hodin. Naštěstí jsem se vybavila, Mia si buď maluje, kouká na film nebo se dívá z okýnka. Nakonec vytuhne Johannesovi na rameni.

Díky posunu času přistáváme v Dubaji v půl dvanácté večer, všichni značně vyčerpáni. Na přestup máme tři hodiny, stihneme se trochu posilnit a vyrážíme ke gatu. Následující čtyřhodinový let prospíme všichni tři. Na letiště v Malé na Maledovách se objevíme kolem osmé ráno. Cítím se jako bych dostala palicí po hlavně, přesto pocity nadšení značně převažují. Počkáme si na kufry, a když vyjdeme do obrovské haly, čeká tam na nás pan s cedulkou. Provede nás letištní halou ven až k malému letadlo, odtud letíme do našeho resortu. Ze začátku byla Mia nalepená na okénku, jenže pak vytuhla Johannesovi v náručí. Když nás vítají v Lily Beach Resortu, musí ji nosit v náručí. Nejdříve nás uvítají na recepci, která se nachází na pevnině, taky dostaneme přípitek. Potom nám vezmou kufry a vedou skrz budovu k pláži. Nejméně třikrát řeknu Johannesovi, aby mě štípnul, tohle nemůže být pravda. Budeme bydlet v Lagoon Villas, což jsou takové ty domky na vodě. Na pár minut jsem přišla o řeč, proto náš doprovod vše ukazuje a vysvětluje mému příteli. Hned za vstupem do našeho domečku máme prosklenou podlahu! Celé je to tak krásné a neuvěřitelné. Jenže my jsme po dlouhé cestě šíleně unaveni, proto si lehneme k Mie do postele a dáme si chvíli oddech.

Probudíme se přesně na oběd, ještě předtím si však dáme sprchu. Úplně s novou energií se navléknu do šatiček a sandálů, samozřejmě Mia se taky vymodí a ruku v ruce jdeme na pevninu. Výběr tu je neskutečný, jen toho ovoce. Nestihnu si pořádně všechno prohlídnout, protože Miu zaujme čokoládová fontána. Fascinovaně na ni kouká a chce ji okamžitě vyzkoušet. Vezmi si ji na bok a ona si tam smočí prst.