Cizinka

11. Tohle je náš konec!

Od toho dne jsem přestala obsluhovat na place. Nevolnost byla častější a mě bylo trapněji. Markus, naštěstí zasáhl a přenechal mi místo v kanceláři. Teď zodpovídám za dodávky jídla a kávy. Je to trochu změna, ale už celé hodiny jen sedím. Na to si nemůžu stěžovat, pečují o mně naprosto parádně. Oli dokonce čte všemožné články a radí mi, co bych měla jíst. Prožívá se mnou každý krok, vlastně to prožívají všichni kolem mě.

A moje hormony blázní, jako pominuté. Nálady se mi mění z minuty na minutu. Chvíli se směju, potom se mi chce brečet. Třeba včera moc jsem se těšila na skořicovou rolku do práce, když mi Ingrid řekla, že je už vyprodaná, rozbrečela jsem se.

Momentálně začínám 15. týden těhotenství, akorát si to šinu na kontrolu. Dneska se možná dozvím pohlaví miminka! Nemůžu se dočkat, chci to vědět. Do porodu bych to nevydržela, navíc Gita už chce nakupovat oblečky.

„Dobrý den maminko, jak se daří?" Ptá se s úsměvem doktorka.

„Všechno v pořádku, jen ty nálady," pokrčím rameny.

„To je běžné, brzy to přejde. Tak se na toho špunta podíváme," ukáže mi na lehátko. Bedlivě sleduji monitor, mimi už je jasně vidět. Už mu prý dokonce rostou vlásky, všechny důležité orgány má dávno vyvinuté.

„Můžu říct, že si jsem skoro jistá pohlavím. Chcete ho vědět?"

„Ano prosím," usměju se.

„Dobře na takových 80% to bude holčička, gratuluji."

Mám slzy v očích, přála jsem si holčičku. Samozřejmě bych byla ráda i za kluka, hlavně ať je zdravé. Jsem šťastná jako blecha, konečně si můžu začít užívat těhotenství. I to břicho se pomalu začíná klubat ven. Cestou domů přemýšlím, jak oznámím pohlaví. Je teď v módě dělat různé videa s barvami a balónky. Možná bych je mohla v sobotu pozvat všechny na příjemné odpoledne. Ještě ten den sdělím své plány Hanně a tátovi, nadšeně souhlasí. Večer se vrhnu do příprav, chci pohodové odpoledne s mými přáteli. Jako oznámení zvolím dort, který bude uvnitř barevný.

„Těšíš se na zítra?" Vyzvídá v pátek Oli v práci.

„Nezapomeň, že já už to vím," směju se nahlas.

„Oli, vyzvedneš mě?" Ptá se Ingrid. Sedím na baru a vychutnávám si svojí pauzu. Měli by se tu stavit i Gita s Tarjeiem. Prvně zmiňovaná akorát otevírá dveře kavárny. Nadšeně vstanu a pevně ji obejmu. Dneska mám skvělou náladu, snad tomu tak bude i zítra.

„Co si dáš?"

„Jako obvykle, nemusíš mi to nosit."

„Hned jsem tady, sobě vezmu taky," usměju se na ni. Připravím kávu a sobě čaj k tomu samozřejmě něco sladkého.

„Tak co přípravy na zítra?"

„Všechno hotové, těším se na vás."

„Tarjei, kvůli tomu posunul odjezd na soustředění. Máme takovou sázku, snad vyhraju já."

„Vy jste se vsadili?" Povytáhnu obočí.

„Věřím, že to bude kluk a on chce holčičku."

„Jeden se určitě trefíte, hele tamhle ti zrovna jde," koukám na ulici.

„Zůstaneš tu s námi?"

„Jen chvilinku, mám práci vzadu."

Porozhlédnu se po kavárně, zatím je dobrá doba. Pouze tři stoly jsou obsazené, jinak je klid. Chvíli si tam s nimi povídám, než se odeberu do kanceláře. Studuju dodací listy a k nim přiřazené faktury. Z mého pracovního nasazení mě vyruší hlasy a ruch z kavárny.