5. kapitola - Tělu neporoučíš (T-POV)

791 51 2
                                    

Další část:) Nevím, jak to tento týden budu stíhat, takže prostě až něco vyjde, tak to vyjde... :D

Neváhejte komentovat, můžete mi pomoct hodně věcí zlepšit:)Omluvte prosím ta sprostá slova, ale k Tylerovi se to podle mě hodí :P

Zítra vstaňte pravou nohou do nového pololetí!:*


Miluju Vás <3


-Read-n-ShipEvery1




Tyler

Hned potom, co se Rain vzpamatovala z šoku, jsem na milisekundu pocítil vítězství, které trvalo do okamžiku, kdy se jí v očích objevily rozzlobené blesky. Nepočítal jsem s tím, že politá vodou bude vypadat ještě žhavěji. Na kůži se jí přilepila osuška a vlasy jí ztěžkly pod tíhou vody. Musím odsud hned vypadnout, protože se přestávám ovládat. Hlavně můj pták.

„Už ti někdo někdy řekl, že vypadáš strašně roztomile, když jsi naštvaná, sestřičko?" řekl jsem nevině. Vážně jsem zrovna řekl roztomile? To je kurva slabý slovo.

Rain se rozhlédla po koupelně s malými obavami, ale nejspíš ji nic neodradilo, protože po mně začala zuřivě stříkat. Ta voda je studená, ale aspoň mě trochu schladí, aspoň doufám.

„Ty totálně šílenej idiote!" křičela na mě a dál pokračovala v pomstě.

Na nic jsem už nečekal a vyběhl ven z koupelny v promočeném triku. Na chodbě jsem vrazil do rozespalé Gabbe, která se na mě podívala se znechuceným výrazem, který zanedlouho nahradil údiv.

„Co tady sakra děláš? Máš bejt na Floridě!" vyslýchala mě.

„Dostal jsem nabídku, že tady můžu o letních prázdninách dávat surfařský lekce, takže se mě celý prázdniny nezbavíš, miláčku," ušklíbl jsem se na ni. S Gabbe si od malička říkáme „miláčku", bylo to v nějakém televizním seriálu a dělali jsme si z toho prdel.

„Paráda. Uhni, jdu se najíst," otráveně zamrmlala a začala sestupovat ze schodů. Připojil jsem se za ní.

„ Vidím, že ti Loyola High School ve změně k lepšímu moc nepomáhá," zavolal jsem za ní. Pobaveně na mě mrkla. „ Právě naopak, miláčku."

Sedl jsem si ke stolu a začal listovat TV programem, vůbec jsem ale nevnímal, co v něm je a místo toho přemýšlel o Rain. Proč kurva musí být zrovna ona tou „novou-úžasnou-nevlastní-sestrou", jak mi ji máma popisovala do mobilu?

„Gabbe, co si o ní myslíš? O Rain?" zeptal jsem se, jako by mi na tom, co řekne, vůbec nezáleželo.

„ Je super. Sice se moc nevyzná ve filmech a módě, ale je vážně fajn. Jinak víš o tom, co prožila, ne?" povytáhla na mě obočí.

„ Jo, máma je docela spolehlivej zpravodaj. Má kurevský štěstí, že je v pohodě bez trvalejch následků, tím myslím hlavně to syrový maso. Nechápu, jak ta holka může normálně fungovat." A vypadat tak, jak vypadá.

V tu chvíli do kuchyně nakráčela máma, a jakmile mě uviděla, začala mě objímat. V prvních deseti vteřinách si ani nevšimla, že mám mokré tričko.

„Prosím tě, mami, nech toho. Budu tady ještě celý léto," vysmekl jsem se z jejího objetí.

„Ach bože, jsem tak ráda, že jsme tu všichni spolu," rozplývala se. Takhle to bude ještě pár dní, než jí to přejde. Dělá to vždycky, když přijedu.

„Gabrielle, proč jíš teď, v poledne? Objednala jsem čínu, bude tady, co nevidět," obrátila se ke Gabbe. Gabbe do sebe okamžitě vsunula zbytek bagety a tvářila se jako neviňátko.

Brzy do kuchyně vešla i Rain ve fialovém tílku a riflových kraťáskách, což způsobilo, že se mi i v mém mokrém ledovém tričku zvedla tělesná teplota.

„Ah, tady tě mám, Rain. Jak ses vyspala? Nebyla ti v noci zima?" zeptala se jí starostlivě máma. Ona už taková prostě je. Na Rainině místě bych asi jenom zakroutil očima, ale ona se na ni upřímně usmála a řekla, že lepší noc nikdy nezažila. Já bych jí ukázal noc, jakou v životě nezažila, ale to by sakra nemohla bejt moje nevlastní ségra. Co jsem doprdele komu udělal?

„Rain, tohle je můj syn, Tyler, Bude tady celé léto," řekla máma pyšně.

„Já vím," ušklíbla se Rains. „Už jsem měla to štěstí se s ním seznámit."

Opětoval jsem jí úšklebek a chvíli jsme si koukali zpříma do očí. Pak se otočila zpátky k mámě.

„Jak proběhla operace?" zeptala se jí.

„Naštěstí dobře. Akutní plastika nosu se tak často nedělá," usmála se na ni máma.

Najednou se ozval zvonek a máma šla otevřít.

„Tak jaká byla sprcha?" mrknul jsem na Rain.

Probodla mě pohledem. „Nejlepší v mém životě. A mimochodem, protože můj ručník je z nevysvětlitelnýho důvodu úplně mokrej, půjčila jsem si ten tvůj. Teda pokud je to ten, na kterém jsou všude nápisy „I love surfing".

Neubránil jsem se úsměvu. Je tak kurevsky drzá, ale přitom nepoužívá sprostší slovo než „idiot".

„Nechceš si už rovnou vzít i tohle triko, když už máš moje Crocsy i ručník?" posmíval jsem se jí a ukazoval přitom na své mokré triko.

Tvář se jí zkroutila odporem. „Ne, díky."

Máma se vrátila s čínou v ruce a naservírovala nám oběd.

„Rain, moc toho masa tady není, kdyžtak si ho vyndej, ano?" řekla omluvně.

„Jasně, to vůbec nevadí, já si ho vyndám," usmála se na ni Rains. Takže je vegetariánka. Proč jen se jí nedivím?

Všichni jsme si sedli ke stolu a začali jíst, já si nešťastně (i když, jak se to vezme) zrovna sedl naproti Rain. Nemohl jsem se ubránit pohledu na její ústa, která se ladně pohybovala, jak jedla rýži. Pokaždé, když se naše pohledy střetly, uhnula pohledem, výjimečně se na mě ušklíbla.

To studené triko my to vůbec neusnadňuje. Jak si mám kurva zvyknout na to, že tahle žhavá holka je moje nevlastní sestra?

Můj mozek to ví, ale tělu je to úplně jedno. Jsem v prdeli, a to tady mám vydržet celé léto.

The End of Endless DarknessKde žijí příběhy. Začni objevovat