The End of Endless Darkness

16. kapitola - Loučení & Welcoming párty (R-POV)

Rain

Rozhlédla jsem se po pokoji, který byl po šest dlouhých let mým domovem. Domovem, ve kterém jsem byla šťastná.

Nebudu brečet. Teď ne.

Rychle jsem zamrkala, abych zahnala slzy, které začínaly zaplňovat moje slzné kanálky, a radši ještě jednou prohledala všechny zásuvky. Už jsem to tady zkontrolovala snad stokrát, ale chtěla jsem si být jistá, že tu nic nenechám. Taky mi pulzovala hlava nervozitou a nic nedělání tomu nijak nepomáhalo. Chtěla jsem tu mít Ching, ale ta před necelou hodinou odešla něco zařídit.

Nevěděla jsem, jak to bez ní a všech lidí tady v Children's Society zvládnu. Byly něco jako můj bezpečný přístav.

Podívala jsem se na svou tašku, ve které byl všechen můj majetek. Moc toho nebylo, ale na druhou stranu, všechno oblečení už jsem měla ve svém pokoji ve vile. Tak teď už jen zbývalo sbalit taky Foodse, který ještě stále zkrouceně seděl na mé posteli.

„Tak pojď, čeká nás nový začátek," řekla jsem a připadala si jako šílenec, který neví co sám se sebou. Protože já nevědla.

Jak odtud zvládnu odejít?

Co budu dělat celé dny u Chaseů?

A to nejzásadnější.... Jak sakra zvládnu žít s Tylerem v jednom domě?

Najednou se otevřely dveře, ve kterých se rázem objevila Ching.

„Už máš všechno sbaleno?" řekla smutně a šla se posadit vedle mě na postel.

„Myslím, že jo. Kdybys tu náhodou něco našla, tak se to ke mně určitě nějak dostane," odpověděla jsem.

„Víš, doufám, že mi sem místo tebe pošlou nějakýho strašně sexy spolubydlícího," usmála se na mě a chytla mě za ruku. Tohle byl její způsob, jak se s mým odchodem vyrovnat. Věděla jsem, že to pro ni je stejně těžké jako pro mě, protože s nikým jiným v našem věku jsme si nebyly nikdy tak blízké. Nikdo takový tu ani nebyl.

„Doufáš v nemožné, ale jestli chceš, řeknu Tylerovi, ať ti to domluví u řídi. Mám takovej pocit, že i ona by podlehla jeho kouzlu."

„To se vsaď. A když už jsme u něj, tak nezapomeň na to, že kdykoliv si budeš potřebovat promluvit, jsem tu pro tebe. Ať to bude v poledne nebo ve tři ráno, budu tu vždycky jako tvoje nejlepší ztřeštěná kámoška."

„A já tě za to miluju," objala jsem ji.

„Taky tě miluju, zlato," zahuhňala mi do ramene.

„Eww, musíme přestat, než se rozbrečím nebo změním orientaci," vstala jsem, stále držíc její ruku. Ona se jen zasmála a táhla mě ke dveřím.

„Pojď za mnou."

Vyšly jsme z pokoje a Ching mě táhla pořád dál a dál, dokud jsme se neocitly v divadelním sále. Doufala jsem, že mi neuspořádaly něco jako další narozeniny, ale očividně to tak vypadalo, jen už mi nikdo nic nezpíval a bylo tu mnohem víc lidí.

„Vy mě vážně chcete rozbrečet, co?" zeptala jsem se všech přítomných, což vyvolalo jen veselé zašumění davu.

Ching mě odtáhla až na pódium a všichni ostatní zaplnily místa pod námi. Podívala jsem se na ni s prosbou v očích, ale ona jen pokrčila rameny a kývla směrem k Emily, která byla zabraná do vášnivého hovoru s Joelle. No samozřejmě, že za to můžou tito dva andělé.

Dveře se otevřely a dovnitř vešla ředitelka Townsendová s obrovským pugetem květin.

„To jako vážně?" sykla jsem na Ching, která vypadala, že za chvíli vyprskne smíchy. Emily a Joelle vyšly na pódium a postavily se vedle nás. V sále bylo najednou takové ticho, že by se dalo krájet.