♥ Už jste někdy zažili, že se váš život během několika sekund obrátil vzhůru nohama? Tak přesně to se stalo i mně. ♥
Dlouhých jedenáct let jsem nespatřila jediný záblesk světla. Uvězněná ve vlhkém zatuchlém sklepě s minimem jídla a pití, jsem každo...
Zoufale jsem chtěla uvěřit, že by to mohlo fungovat. Vážně jo.
Když mě teď líbal snad ještě s větší naléhavostí než včera, chtěla jsem mu slíbit všechno, co od nás chtěl. Bůh ví, že jsem to chtěla i já sama.
Moje podvědomí na mě křičelo, že bych se od něj měla okamžitě odtrhnout, ale já už neměla žádnou vůli ani energii na to, abych ho poslechla.
Tylerovy ruce mi sjely po hrudníku a zastavily se až na mém zadku. Když mě za něj vzal a zvedl do výšky, vyšlo ze mě jakési neidentifikovatelné zakňučení, za které bych se za jiných okolností pravděpodobně styděla, ale teď mi to bylo jedno. Nohy jsem omotala kolem jeho boků, což vyvolalo další reakci, tentokrát od nás obou. Začínal mě dohánět k šílenství.
Pak ke mně však opět dolehl hlas podvědomí v podobě jednoho jediného jména.
„Počkej," zamumlala jsem mezi polibky.
„Mhhmmmm," odpověděl nejasně a znovu naše ústa spojil ve vášnivém polibku, ve kterém jsem se ztratila nanovo.
Pomalu jsme začali vycházet schody altánku a Tyler mě nesl stále dál a dál, až mě položil na něco drsného a tvrdého. Překvapeně jsem otevřela oči a rychle zamrkala, ale to už mi víc roztahoval nohy, aby měl ke mně ještě lepší přístup. Rukama mě chytil za vnější stehna, rty opustil moje ústa a přesunul se za moje pravé ucho. Od něj se přímou čarou postupně přesunul přes řetízek až na můj krk a já měla potřebu zoufale se něčeho chytit. Chvíli jsem rukama tápala po drsném dřevu pravděpodobně stolu, na kterém jsem seděla a hledala jeho okraje, za které bych se mohla chytit. Když jsem je konečně našla, ucítila jsem štípnutí v pravém ukazováčku, které mě opět vrátilo do reality.
„Tylere, musíme přestat," vydechla jsem zadýchaně, když jednou rukou nechal pomalu spadnout levé ramínko mého tílka. Když se chystal pokračovat, dodala jsem „Máš přece Lindsay", což ho konečně přesvědčilo, aby ode mě o pár kroků odstoupil.
„Vážně si o mně myslíš, že kdybych měl ještě nějakou přítelkyni, dělal bych teď tohle?" zeptal se a znovu se postavil mezi moje nohy, přičemž mě chytil levačkou kolem pasu.
Popravdě, nebyla jsem si vůbec jistá.
„Takže vy - vy už nejste spolu?" zeptala jsem se opatrně.
S veškerou vážností zavrtěl hlavou. „Ve čtvrtek jsem to ukončil a je docela zřejmý, proč jsem to udělal."
Moje srdce si nejspíš dalo s plícemi high-five nebo musel existovat i jiný důvod, proč vynechalo pár úderů a já zase nemohla dýchat.
„Takže, kdybychom to teda teoreticky na ten měsíc zkusili...," začala jsem, ale on mě zastavil tvrdým a rychlým polibkem na rty.
„Konečně," zavrčel a nosem mi přejel po krku, což mě rozesmálo.
„Uvědomuješ si, že jsem řekla "teoreticky", že jo?" plácla jsem ho lehce přes rameno. Byla to opravdu jen malá rána, proto mě překvapilo, jak moc to bolelo. Podívala jsem se proto na moji pravou ruku a všimla si, že mi teče krev. A bylo ji sakra hodně. Možná se mi z toho i malinko udělalo špatně.
„Uhuh, jako kdyby někdo dokázal říct ne někomu, jako jsem-" okamžitě se zarazil, jakmile si všimnul, co se děje. Rychle mě vzal za poraněnou ruku a táhnul mě k umyvadlu zahradní kuchyně.
Bylo to docela působivý. A jop, vážně mají zahradní kuchyň.
Cestou jsem zavřela oči, abych se na krev nemusela dívat a neotevřela je, ani když mi na ruku začala proudit osvěžující ledová voda.
„Teď to bude maličko bolet," ozval se mi Ty těsně u ucha a objal mě zezadu.
„Ccco bude bol- Auuuuu!" vykřikla jsem a prudce otevřela oči. „Co to sakra-!"
„Hotovo," zasmál se.
No vážně. Opravdu měl tu drzost a zasmál se.
„Děláš si ze mě srandu? Málem tady vykrvácím a tobě to přijde vtipný?"
„Byla to jen tříska, Rain."
„Jen tříska? Teklo to ze mě jako Niagarský vodopády."
„Jak myslíš," zavrněl mi do ucha. „To by znamenalo, že jsem ti zachránil život..." políbil mě zezadu na krk, „za což bych si zasloužil nějakou odměnu."
„Uhuh," zasmála jsem se, ale smích mě rychle přešel, jakmile mi pod tílkem jedním rychlým pohybem rozepnul podprsenku.
„Uvědomuješ si, že bychom měli uklízet," otočila jsem se k němu s přimhouřenýma očima a současně se rozhlédla po zaneřáděné zahradě.
„Uvědomuješ si, že s rozepnutou podprsenkou se ti bude pracovat opravdu špatně," oplatil mi to a ďábelsky se přitom usmíval.
„Vždycky si ji můžu prostě sundat," pokrčila jsem rameny a vyplázla na něj jazyk.
Zvednul na mě obočí a začal se ke mně přibližovat. „Náhodička, zrovna mě to taky napadlo."
Když mě políbil, netrvalo to ani dvě minuty a moje podprsenka se octla na zemi spolu s dalšími desetitisíci odpadky kolem nás. Ach ta romantika.
Zvláštní, na chvíli se mi zdálo, že jsem za jeho ramenem v dálce zahlédla nějaký pohyb, ale rychle jsem na to zapomněla.
Potom, co se mi podařilo z Tylera sundat tričko, a uviděla jsem, co má pod ním, začínala jsem se na následující měsíc těšit čím dál tím víc.
