The End of Endless Darkness

7.kapitola - Sliby (T-POV)

Krásnou neděli!!! 7.kapitola je na světě, tak snad se Vám bude líbit. :*

Také jste si nemohli nevšimnout nové obálky, tak mi napište, jak se Vám líbí, případně ji zase můžu změnit zpátky :D

Užívejte víkend do poslední minuty!!! <3 :* :P

-Read-n-ShipEvery1 :*

Tyler

V úterý večer jsem se po náročném dni plném zařizování ohledně surfařského kurzu konečně položil do lenošky na balkóně, v jedné ruce Coronu a ve druhé tablet. Podíval jsem se na počasí, kde na zítřek slibovali jen ty nejpříznivější podmínky k surfování.

Paráda. Zítra snad konečně budou vysoké vlny. A navíc mám volno.

Najel jsem na Facebook, abych se Jaxona, svého nejlepšího kámoše zeptal, jestli by se mnou zítra odpoledne nešel na prkna, ale jen co jsem otevřel chat, přišla mi nová zpráva.

Byla od ní.

V tu chvíli mě opustily všechny myšlenky ohledně Jaxona a ostatních nepodstatných věcí. Možná tomu napomohla i určitá míra alkoholu, kterou už jsem stačil dostat do svého krevního oběhu. Soustředil jsem se jen a jen na tu malou ikonku profilovky na liště.

I přesto, že byla fotka opravdu malá, byl jsem si jistý, že se právě dívám na tu nejkrásnější holku, jakou kdy svět spatřil.

A poté jsem si uvědomil, že mi vlastně poslala zprávu a se značným úsilím jsem odlepil oči z profilovky a hleděl na ty dvě slova.

Rain: Ještě žiju :P

Já: Nevěřil jsem, že to vážně uděláš.

Rain: Co udělám?

Já: Porušíš svůj slib hned první den.

Rain: Tyi,včera jsi nebyl in-line.

Co to kurva je? Včera mi měla napsat, že je v pořádku. Neudělala to.

Znovu jsem si přečetl poslední větu, a když mi došlo, co tím myslela, uvolnil jsem se. Ani jsem si neuvědomil, jak násilně zatínám svaly.

Já: Rains, můžeš mi napsat zprávu, i když nejsem ON-line, víš? Nebo jsi mohla použít svůj mobil.

Rain: Tyi, mrzí mě to, jasný? Ching včera omylem smazala tvoje číslo. A to s Facebookem si budu pamatovat.

Nato už jsem neměl nervy.

Pořádně jsem se napil Corony a vytočil její číslo. Zvedla to po třetím pípnutí.

„Tylere, už jsem ti napsala, že mě to mrzí."

Zněla trochu nervózně. Nechtěl jsem, aby ze mě byla nervózní, ale nejdřív jsem se musel ujistit, že bude mít moje číslo v mobilu.

„Až ukončím hovor, ulož si moje číslo a okamžitě mi zavolej zpátky," řekl jsem možná trochu příkřeji, než jsem chtěl a zavěsil jsem. Musela pochopit, jak je to důležité.

Asi po třech minutách mi konečně zavolala zpět.

„Hotovo, panovačnej šílenče," ozvala se Rain teď už s pobavením.

Uvolněně jsem se rozvalil do lenošky a užíval si zvuk jejího hlasu.

„Fajn. Teď ještě potřebuješ slyšet přednášku o tom, jak kurevsky špatnej nápad je půjčovat mobil svý nejlepší kámošce, ale tu si vyslechneš zas někdy jindy. Jak se dneska máš?"

„Docela dobře, až na to, že odpoledne proběhl casting a musela jsem vybrat, kdo místo mě bude hrát Janu Eyerovou, když už v děcáku nejspíš nebudu. Cos dělal ty?"

Snažila se zakrýt náznak smutku v hlase, ale já jsem ho stejně slyšel. Nechtěl jsem ji připravit o možnost hrát v divadle, ale pak jsem si matně vybavil, že Jana Eyerová je příběh o osudové lásce. Nelíbila se mi představa, že na zkoušce někoho líbá.

Ale co mi je kurva potom? Je to moje sestra. Máma by se zbláznila, kdyby se pro mě stala něčím víc.

„Rain, můžeme tě zapsat do divadelního kurzu někde jinde. Já dneska zařizoval různé věci ke kurzu surfování - sestavoval rozvrh lekcí, pravidla, a tak. Kdo vůbec hraje pana Rochestona v tom vašem divadle? Teda pokud se tak jmenuje ten tejpek, kterej oslepne."

„Tak především, je to pan Rochester. Hraje ho Ching. Proč?"

Neubránil jsem se smíchu.

„Jen tak. Tu nechutnou představu si uchovám v hlavě. Teda neříkám, že by Ching nebyla sex-„

„Sklapni, Tyi," rychle mě přerušila.

„Chtěl jsem jen říct, že mi představa nejkrásnější holky ze všech děcáků, která se líbá se sexy Vietnamkou, připadá trochu neobyčejná."

Tolik k tomu, že se od ní mám držet dál. Srát na to.

„Dobrou noc, Tylere," řekla a zavěsila. V jejím hlase byl slyšet úsměv.

Chvíli jsem se koukal na hvězdy a znovu si přehrával celý rozhovor. Nikdy dřív jsem to nedělal, což jen dokazovalo, jak je Rain jedinečná.

Najel jsem na její profil a přede mnou se objevila ta žhavá fotka. Seděla na lavičce v nějakém parku a usmívala se. Slunce zvýrazňovalo její duhové melíry a zeleno-oříškové oči. Sjel jsem očima trochu níž a zastavil se u podprsenky od plavek. Viděl jsem i obdařenější holky, ale Rain byla tak akorát.

Ohledně této věci jsem si jistý - lepší příroda, než silikon.

Za chvíli jsem musel Facebook opustit, protože se mi nebezpečně napnuly kraťasy, přesně na tom místě, kde si myslíte, že se napnuly.

Přemýšlel jsem, jestli mám ještě napsat Jaxonovi, ale rozmyslel jsem si to.

V hlavě se mi totiž začal rýsovat úplně nový plán, jak budu trávit svoje zítřejší volno.

Otevřel jsem si další Coronu a usnul na balkóně v lenošce. To se mi nikdy dřív nestalo.