The End of Endless Darkness

8. kapitola - Nádech a výdech (R-POV)

Rain

„Ahoj princezno," říká, zatímco se ke mně přibližuje s úlisným úsměvem na tváři. Snážím se od něj dostat co nejdál, ale jako obvykle mě zastavuje chladná zeď a já jsem ponechána svému osudu.

Jeho ruce mi přejíždí po těle a já se snažím bránit. Setřást je. Zlomit je. Udělat cokoli, jen aby na mě přestaly sahat.

Nakonec se tvrdě zakousnu do jeho levé paže a on hlasitě zařve.

„Kurva!" S každým slovem mě udeří. Dnes se bráním víc než obvykle a dochází mi tvrdá realita - jídlo nejspíš v dalších třech dnech neuvidím, leda, že bych byla na pokraji smrti.

A k tomu nemám daleko.

„Jak se opovažuješ něco takového udělat svému vlastímu otci?! Jak nás mám uživit, když mi po práci nedáš pokoj a vyvádíš? Máš být poslušná, ale místo toho jsi jen rozcapená děvka, tak jako tvoje matka!"

Jak na mě dopadají další a další rány, postupně se mi rozostřuje zrak. Vnímám, jak mi po tváři stéká nějaká tekutina.

Cítím úlevu. Nakonec se slitoval a dal mi napít, pomyslím si.

„Ty malá nevděčná svině!"

Aniž bych si vůbec uvědomovala, co dělám, otevírám ústa a na jazyk mi dopadá železná pachuť krve.

Dál už to nedokážu snést. V hlavě mi dál rezonují jeho nadávky.

Na hlavu mi dopadá poslední úder a já se propadám do temnoty.

„Sakra, Rain, vzbuď se!"

Instinktivně se choulím do klubíčka a čekám, až na mě dopadne další rána, ale ta nepřichází. Místo toho se ocitám v náručí vyděšené Ching, která se mě snaží uklidnit.

„Ach, konečně! Strašně jsi mě vyděsila," vydechla úlevně. „Trvalo to dýl než kdy předtím."

Snažila jsem se rozkoukat a moje srdce se začalo zklidňovat. Noční košile se mi přilepila k tělu a vlasy jsem měla mokré od potu.

Zhluboka jsem se nadechla.

Byl. To. Jen. Sen.

Konečně jsem se podívala na Ching, která stále vypadala, jako by právě viděla Santa Clause letět na koštěti.

„Omlouvám se," vydechla jsem. „Já - nechtěla jsem tě vzbudit Chi."

„To mi právě teď dělá nejmenší starosti. Rain, měla by sis promluvit s doktorem Loganem. Takhle zlý tvoje noční můry nebyly už dlouho. Zlepšovalo se to."

Doktor Logan byl můj psychiatr - a popravdě? Rejpavý dědek, který svou práci nesnášel, a bylo očividné, že by byl radši někde na Hawaii a masíroval blondýny na lehátkách. Paradoxně, i když svou práci nesnášel sebevíc, byl v ní dost dobrý a měl za ni slušný prachy. A naneštěstí pro mě byl brán za nejlepšího cvokaře v LA.

„Chi, ten dědek mi stejně s ničím nepomůže. Maximálně mě ještě víc naštve tím, jak mi na otázku odpovídá jinou otázkou. Vážně není tou pravou osobou, který bych se chtěla svěřovat s obsahem mojí noční můry."

Ching na mě nedůvěřivě hleděla a okusovala si spodní ret.

„Jak myslíš. Dneska to byla ta horší verze, že jo?"

Jen jsem přikývla. Ve skutečnosti se mi tak opravdová noční můra nezdála už asi rok a půl. A něco bylo jinak. Netuším, co to mohlo spustit, ale nejspíš je to prostě jeden z těch špatných dnů - v tomto případě nocí.