The End of Endless Darkness

21. kapitola - Noc plná překvapení (R-POV)

Rain

Nikdy jsem nechápala lidi, kteří v sobě dusí nějakou přísně tajnou informaci, která dříve nebo později stejně vyplave na povrch.

Vždycky, když jsem o tom četla nebo viděla film, držela jsem se za hlavu a říkala si, proč to ten dotyčný tomu druhému prostě neřekne. Byla jsem si jistá, že mně se to nikdy nestane. A proč? No, protože já taková prostě nejsem.

Ale hádejte co. Karma je svině.

Jak se přibližoval konec našeho zkušebního měsíce s Tylerem, cítila jsem se, jako by mě zevnitř postupně, sousto po soustu, sžíral nesnesitelný pocit plný prázdnoty a nevyhnutelnosti.

Musela jsem mu to říct. Co nejdřív.

Není to tak, že bych se o to ani nepokusila, ale vždycky, když jsem užuž otevřela pusu, zauzloval se mi jazyk a já to nedokázala vyslovit. Za jiných okolností bych se šla nejdřív svěřit Ching nebo Gabbe. Problém je v tom, že se stydím. Dokonce tak moc, že jsem o tom v životě nikomu neřekla.

Jediný další člověk, co o tom kdy věděl, je moje gynekoložka. A ta je vázaná lékařským tajemstvím. Mimochodem, ta složka o mém zdravotním stavu, ve které byl založený spis z gynekologie, už neexistuje. Co se stalo? Řekněme, že jsem si udělala malý výlet do ředitelny jistého dětského domova a odnesla si s sebou suvenýr.

Jako kdyby mi nestačilo jedno opravdu obrovské tajemství, pak je tu ještě celá ta věc s Elisabeth. Nesnáším, že se jí plížíme za zády. Bez ní by se poslední dva měsíce nikdy nestaly a já se cítím, jako bych jí pokaždé, když kolem mě projde, vrazila kudlu do zad.

Ale dneska...dneska to všechno vyřeším. Tyler a já máme naše třetí rande a já jsem připravená dotáhnout ho až do samotného konce.

Ale nejdřív mu budu muset říct pravdu. A i když si myslím, že mě kvůli tomu neopustí, v nitru srdce vím, že mu nemůžu odepřít možnost mít někdy v budoucnu děti.

Nikdy jsem mu neměla dovolit, aby mě přesvědčil, že bychom měli být spolu.

♥♥♥

„Jsi připravená?"

Ohlédla jsem se přes rameno a nervózně se usmála na Tylera stojícího ve dveřích mého pokoje.

„Skoro, jen si dopnu náušnici," odpověděla jsem a naklonila se před zrcadlem stojícím na toaletním stolku. Chvíli jsem se nemohla trefit do dírky, ale nakonec se mi to přeci jen podařilo. „Tak, hotovo."

Zvedla jsem se ze židle, vzala si do ruky psaníčko a vydala se za ním.

„Páni," odkašlal si, když uviděl moje olivově zelené šaty s rozparkem. „Vypadáš opravdu moc krásně."

Okamžitě jsem zrudla. „Děkuju."

Ruce se mi klepaly takovým způsobem, že jsem psaníčko omylem upustila na zem. Než jsem se pro něj stačila sehnout, Tyler mi ho už podával.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a pozorně si mě prohlížel.

Zhluboka jsem se nadechla. „Jsem. Já jen...jen nemám ráda překvapení."

„Já vím," vzal mě za ruku. „Ale věř mi, tohle se ti bude líbit."

Stiskla jsem jeho ruku a nechala se jím vyvést z pokoje.