The End of Endless Darkness

9. kapitola - Sourozenecký oběd (T-POV)

Tyler

O tři hodiny a pár minutek dříve

Když jsem ráno otevřel oči, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, kde jsem. V hlavě mi bolestivě pulzovalo a moje celé tělo bylo ztuhlé z noci strávené v zahradní lenošce. Opravdu jsem ještě nikdy nespal tak nepohodlně.

Po pár minutách, co si moje oči zvykly na pronikavé sluneční světlo, jsem se rozhlédl po celém balkóně a začalo mi docházet, proč mě bolí ta hlava. Kolem mě bylo pohazených asi šest lahví Corony a jedna nedopitá mi ležela v klíně. Musel jsem pochválit svoje ego, že se z ní za celou noc nevylila ani kapka.

Moje nadšení však polevilo, když jsem si všimnul, že na hladině plave komár. Pokusil jsem se vstát a protáhl si nohy. Přešel jsem k zábradlí, naposledy se podíval na komára a zbytek piva vylil, ani jsem se nepodíval, kam přesně.

„Doprdele! Tylere, nemůžeš používat záchod? Máš ho stejně daleko z postele jako balkón. Málems mi pochcal kabelku!"zaječela na mě zezdola Gabbe.

Její slova mi ještě chvíli rezonovala v hlavě, ale aspoň jsem s jistotou věděl, že řekla slovo "málem", takže jsem se ani neobtěžoval vyklonit, abych viděl napáchanou škodu.

„Je to jenom pivo, Gabbe. Užij si to ve škole," zavolal jsem na ni a ani mě nenapadlo se zeptat, proč stála zrovna přímo pod balkónem. Hlavně ať je zticha.

Mlhavě se mi vybavila vzpomínka na včerejší telefonát s Rain. V tu dobu jsem v sobě měl asi teprve třetí pivo, takže jsem si na něj teď už docela dobře vzpomínal. A na ty věci, co jsem udělal a řekl, jsem rozhodně pyšný nebyl. Jo, alkohol ze mě dělá citlivku.

Moje první oficiální holka by se asi hodně divila. Rozešla se se mnou jen kvůli tomu, že jsem prej nedával svoje city dostatečně najevo. V tu dobu jsem to hodně prožíval (asi určitě kvůli tomu, že nejsem citlivej) a dokonce ji prosil, aby se mnou zůstala. Vysrala se na mě a do týdne šukala s jiným.

To bylo poprvé a naposledy, co jsem se doprošoval holky a měl nějaký „vážnější vztah", teda pokud se tak dá nazvat to, když s někým chodíte v 18ti. Pak už jsem si prostě jen užíval dámské společnosti a obrnil jsem se neviditelnou, ale účinnou bariérou, kterou se zatím žádné holce nepodařilo ani naťuknout.

Teď ale hrozí, že by se mohla prolomit, a to jen a jen kvůli Rainbow Chaseové.

Jedna strašně maličkatá část mého já skáče radostí z toho, že má stejný příjmení jako já. A přesně tu malou část musím udržet pod kontrolou. A s tím musím začít okamžitě.

Žádné prohlížení jejího Facebooku. Žádná přehnaná kontrola. Už žádné hovory v podnapilém stavu.

Musím prostě přijít na to, jak na ni přestat reagovat. A to ji znám jen necelých 5 dní.

Sesbíral jsem prázdné lahve od piva a vyhodil je do popelnice na sklo. Máma by na mě byla pyšná, i s kocovinou třídím odpad.

Po rychlé sprše jsem si napustil sklenici studené vody a zapil jí 3 tablety AntiEthanolu 007 (pozn. prášků na kocovinu J). Dneska mám naštěstí volno, ale surfovat nejdu.

Dnes je úplně ideální den na vymezení hranic.

Na Internetu jsem si vyhledal číslo do Rainina děcáku a vytočil ho. Zvedla mi to nějaká vychovatelka, myslím, že ta samá, kterou jsme s mámou a Gabbe potkali v neděli. Když se představila jako Joelle, byl jsem si tím už naprosto jistý. Zeptal jsem se jí, jestli by mi na dnešek půjčili Rain a ona nadšeně souhlasila. Taky jsem ji poprosil, aby jí zatím nic neříkala. Snad to není drbna.