♥ Už jste někdy zažili, že se váš život během několika sekund obrátil vzhůru nohama? Tak přesně to se stalo i mně. ♥
Dlouhých jedenáct let jsem nespatřila jediný záblesk světla. Uvězněná ve vlhkém zatuchlém sklepě s minimem jídla a pití, jsem každo...
Od poslední kontroly uběhly přesně 2 minuty a já si zklamaně odfrkl a odhodil mobil stranou.
Chvíli jsem jen tak zíral do stropu, a teprve pak jsem se pro mobil znovu natáhl.
K předchozímu času se připočítaly další tři minuty. Sakra, byl jsem si tak zatraceně jistej, že jsem to tentokrát vydržel nejmíň deset.
Zčeknul jsem nové příspěvky na Facebooku a Instagramu, ale ani to nepomohlo.
Nakonec jsem se z dlouhé chvíle rozhodl napsat Jaxovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Povzdechl jsem si, posadil se na kraj postele a pořádně si protáhl ruce. Došlo mi, že jestli chci zabít čas, měl bych nejspíš jít ještě posilovat, a to i přesto, že jsem si dal pořádně do těla už dopoledne.
Naložil jsem si pořádná závaží a začal jsem vzpírat, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Rychle jsem činku položil a utřel si pot do ručníku. Srdce mi poskočilo očekáváním.
Když se ve dveřích objevila blonďatá hlava, nemohl jsem potlačit zklamání.
„Ahoj," usmála se Gabbe. „Vadila by ti společnost?"
„Ne, vůbec. Pojď dál," odpověděl jsem a přešel k pohovce, ze které jsem zvedl bílé tričko a přehodil si ho přes hlavu.
„Zvyšuješ dávku cvičení nebo máš jen přebytek energie a nevíš, co s ním?" řekla a v tureckém sedu se uvelebila na pohovce.
Pokrčil jsem rameny a znovu zkontroloval čas na mobilu. „Ani jedno. Prostě jsem se na to cítil."
Sakra ještě nejmíň hodinu a půl.
„Awww, koukni na sebe, jak moc jsi sladkej!" zasmála se Gabbe. „Víš, že se už za chvíli vrátí, že jo? Vypadáš jako osamělé štěňátko."
