S hvězdami nad hlavou

- 33 -

Procházel zrovna hradem na jeho pravidelné noční obhlídce, když mu najednou rukou projela palčivá bolest. Ani se nemusel podívat na své předloktí, aby věděl, co tato bolest znamená. Tak rychle jak jen mohl sešel do sklepení, ve svých komnatách si vzal dvě masky, plášťe a zamířil k bráně.

Ve stejný okamžik sebou Draco na Astronomické věži škubnul a tvář se mu zkřivila bolestí. Jeho pohled sjel k levému předloktí, které momentálně bolestně tepalo.

„Je to to, co myslím?" vyděšeně se na chlapce zadívala Mia a strach naplnil její tělo, když Draco souhlasně přikývl.

„Musím tam jít, jinak nevím, co by se se mnou stalo. Musíš mi věřit Mio. Já nestojím za ním, ani za těmi zvěrstvy, která provádí on a Smrtijedi,"

„Já...Věřím ti Draco, jenom bude chvíli trvat, než si zvyknu na to, že můj kamarád nosí Jeho znamení," Draco se smutně pousmál a pak rychlým krokem zamířil pryč.

„Díky Hermino, za všechno, ale teď si musím pospíšit, Snape na mě už určitě čeká," a s tím opustil Miu samotnou s jejími myšlenkami.

„Draco se na místo nejspíš přemisťuje spolu se Severusem? No, vlastně proč ne. Taky mě to mohlo napadnout," pomyslela si Mia, zatímco sledovala, jak se blonďáček ztrácí v temné chodbě...

Notnou část večera strávila ve společenské místnosti, kde si s Ginny povídaly o všem, co se doopravdy stalo na plese. Mia samozřejmě vynechala detail o Dracově tajemství a taky onen polibek se Severusem. Sama si nebyla jistá, co přesně to mělo znamenat, jelikož nevěřila, že by k ní Severus Snape mohl chovat jakékoliv city.

Když večer uléhala do postele, její myšlenky pro jednou mlčely. Myslela by si, že po všech těch zmatečných událostech budou řádit jako šílené, ale v její hlavě byl podivný klid, a tak se tomu nebránila a klidně se propadla do hlubin spánku.

________________________

Draco přišel sotva pár minut po tom, co před bránu Bradavického hradu dorazil sám Severus.

„Tady máš masku a plášť, budeš se celý večer držet u mě, nebudeš mluvit, ani podnikat nic, pokud ti to sám Temný pán nepřikáže, jasné?" zeptal se ostrým hlasem černovlásek, zatímco podával nervóznímu chlapci stříbrnou masku a temně černý plášť s kápí.

„Do-dobře, ale...Co se má dneska večer stát?"

„To nevím Draco, ale jsem si jistý, že se to brzo dozvíme," nastavil chlapci svou ruku a jen, co se Dracova dlaň dotkla Severova pláště, přemístili se.

Ocitli se na louce. Široko daleko nebyla jediná známka civilizace, pouze kousek od nich se tyčilo několik stromů a za nimi pokračoval plynule hustý, temný les.

„Zvláštní, myslel jsem, že se scházíme na Malfoy Manoru, jako posledně," podotkl Draco a snažil se svou nervozitu skrýt, jak nejlépe mohl.

„Nebuď naivní. Nikdy se nesmíme na určitém místě scházet častěji za sebou, bylo by to nebezpečné a někdo by mohl narušit schůzku Kruhu,"

„Schůzku Kruhu? Co to je?" Severus se na chlapce vedle sebe podíval a v jeho pohledu na chvilku zazářila lítost, nad Dracovým osudem. Tak mladý a nevinný, a přesto bude muset čelit ještě větším hrůzám, než byly ty, co viděl na zasvěcovacím ceremoniálu.

„Za chvilku uvidíš a pamatuj, co jsem ti řekl. Nemluv a jenom všechno sleduj. A pokud možno se pokus hlídat si své myšlenky, doufám, že víš jak na to?" zeptal se se zdviženým obočím a k jeho uklidnění Draco souhlasně přikývnul.