S hvězdami nad hlavou

- 2 -

Mohlo být něco málo po půl šesté, když se za Hermionou ozvalo tiché odkašlání. Po celou dobu, co byla v Bradavické knihovně, se snažila sepsat úkol na hodinu přeměňování. Bylo to složitější, než čekala, jelikož o účincích vody a tekutých substancí na kouzla nebylo sepsáno tolik knih, aby byla schopná o tom napsat dostatečně vyčerpávající pojednání.

Je sice pravda, že profesorka McGonagallová chtěla pouze deseti-palcové a to Hermionino už pomalu, ale jistě táhlo na šestnáct, ale stále s tím nebyla tak úplně spokojená.

„Ehm, drahoušku?" vyrušila ji ze čtení Spytleyho vodní magie madam Pinceová. „Nerada tě ruším, když vidím, jak pilně se jako vždy připravuješ, ale brzo bude večeře." Mia se urychleně podívala na hodiny a skutečně. Měla necelých dvacet minut na to, aby si odnesla učení do pokoje a převlékla se.

„No jo, máte pravdu. Úplně jsem zapomněla hlídat čas! Děkuji moc madam Pinceová." a s úsměvem na rtech opustila urychleně knihovnu.

Zvažovala situaci, a nakonec se rozhodla zariskovat a využít tajnou chodbu, aby měla šanci stihnout večeři a nevypadat na ní jako úplný troll. Počkala si, než partička třeťáku zmizí za rohem a pak jenom tichounce zapískala melodii směrem k obrazu plnému kolibříků. Jeden z nich se na ní podíval, zazpíval melodii nazpátek a obraz se otevřel.

Co nejrychleji doběhla do společenské místnosti, kde už na ní netrpělivě čekala Ginny. „Nic neříkej, zapomněla jsi se u učení jako vždycky?" zeptala se uřícené Hermiony. Ta jenom zadýchaně přikývla a gestem ukázala, že jde do pokoje. „Počkám tady! Ale pospěš si, dneska má být puding a víš, jak ho má Lenka ráda. Nerada bych, aby na nás musela čekat!" zakřičela za ní Ginny.

Odhodila tašku i s knihami na postel. Stoupla si před zrcadlo, aby zjistila, jak moc špatně je na tom její vzhled. Kromě lehce zapocené košile a rozcuchaných vlasů to nebylo ani zdaleka tak špatné, jak čekala.

„Aquamenti" řekla Mia kouzelnou formuli a ukázala svou hůlkou na ruku. Sprška kapek vody se snesla na její dlaň a ona si následně poupravila své nezkrotné kudrliny do stavu, ve kterém se alespoň trochu podobaly upravenosti.

Sundala si špinavou košili a kouzlem ji hodila do koupelny. Oblékla si na sebe kolejní svetr vínové barvy s erbem Bradavic a vběhla do společenské místnosti. „ Jsem připravená. Můžeme vyrazit!"

Ginny se na ní podívala a usmála se. „Holka, svetr v kombinaci s tou černou sukní vypadá vážně dobře. Jakto, že mě to ještě nenapadlo vyzkoušet?"

„Víš, možná to bude tím, že máš skříň plnou svetrů od kluků z jiných kolejí. A upřímně ty Nebelvírské barvy jsou nejhezčí." neodpustila si Mia provokaci směrem ke svojí kamarádce.

„Hele ty chytrá, tak alespoň už jsem kluka měla a netulím se každý večer k té rezavé vypelichané potvoře, kterou nazýváš kočka." vrátila jí to Ginny i s úroky, když procházeli obrazem Buclaté dámy ven z Nebelvírské společenky.

„No dovol! Křivonožka je náhodou výborný společník. Nenutí mě být přehnaně zdvořilý, neruší mě od čtení a ani ho nemusím krmit. Vystačí si sám."

„To je pravda, to se o klucích říct nedá, těm musíš i hůlku dát přímo pod nos, aby byli schopni si rozsvítit v té své prázdné hlavě." na chvilinku nastalo ticho, které bylo po pár sekundách přerušeno smíchem dvou kamarádek. V podobně veselém duchu se nesl celý zbytek cesty k Velké síni a následně i večeře.

Po ní Brumbál oznámil, že ode dneška za týden se budou konat nábory do famfrpálových družstev a připomněl, u koho se mají případní zájemci hlásit. Pan Filch nezapomněl dodat, že je zakázáno pohybovat se poblíž nebo uvnitř Zapovězeného lesa a že povolení k návštěvám Prasinek mají studenti odevzdat jejich kolejním ředitelům.