S hvězdami nad hlavou

- 34 -

Z temnoty bezesného večera jí probudil tlak v hlavě. Nejdřív si myslela, že jde o pouhou bolest hlavy, ale tato bolest byla jiná. Někdo se snažil dostat do její hlavy, ale bylo to, jako kdyby ten někdo čekal na její souhlas. Mia se tedy uvolnila a dovolila neznámému vstoupit do své hlavy.

„Promiň, vím, že jsem tě vzbudila, ale já...Potřebuju pomoct a nikoho jiného kromě tebe tady na hradě neznám," okamžitě poznala hlas malé Iris a v okamžiku byla vzhůru, jelikož strach a obavy v hlase malé dívky ji vyděsily.

„Vůbec se neomlouvej sluníčko, spíš mi řekni, co se stalo?"

„Já...Můžeš prosím prostě přijít, co nejrychleji sem? Bude to jednodušší, když to uvidíš, než abych ti to vysvětlovala," Mia se co nejrychleji oblékla do svetru, nandala si boty a s hůlkou v kapse tiše opustila komnatu, kde Ginny hlasitě chrápala.

„Iris, hlavně se uklidni ano? Jsem u tebe za chvíli, jenom si musím dát pozor, aby mě nikdo nenachytal, jak se uprostřed noci toulám po hradu," snažila se Mia uklidnit Iris, ale zároveň i sebe, jelikož netušila, co tak strašného se stalo, aby Iris potřebovala její pomoc uprostřed noci.

„Dobře, ale pospěš si prosím oba dva jsou v hrozném stavu," tahle věta donutila Miu přidat do kroku, teď už skoro běžela po schodišti, jenom aby se co nejrychleji dostala do sklepení a do komnat Severuse Snapea.

První problém nastal, když stanula před dubovými dveřmi ke komnatách Severuse Snapea. Neznala totiž heslo a pochybovala o tom, že by si Severus nechránil svoje osobní prostory i nějakými těmi složitějšími kouzly.

„Iris jsem tady, ale nevím, jak se dostat dovnitř," Mia ucítila, že Iris její zprávu dostala, ale nic neříkala.

„Iris? Jak se mám dostat dovnitř, když..." v tom se dveře samy od sebe otevřely, a tak překvapená Hermiona mohla vstoupit. Na první pohled se jí zdálo, že je všechno v pořádku. V krbu klidně plápolaly plameny a na stolku vedle křesla ležela rozečtená kniha.

„Mio? Jsi to ty? Pojď sem, rychle!" ozval se kousek od laboratoře vyděšený hlásek malé dívky, který donutil Hermionu k probuzení z jejích myšlenek. To, co spatřila před sebou bylo mnohem horší, než si představovala. Severus ležel na zemi, vedle svého stolu s nějakým rozpracovaným lektvarem. Jeho obličej byl plný modřin a měl tržnou ránu nad obočím.

„U Merlina Iris, co se tady stalo?" zeptala se Mia s hrůzou v očích, kterými stále sledovala Severuse. Nečekala na dívčinu odpověď a rovnou začala mávat hůlkou a pomocí diagnostických kouzel kontrolovala jeho stav. Už jenom proto, že byla schopná dostat se do jeho hlavy pochopila, že je jeho stav vážný.

„Já nevím, prostě se z ničeho nic otevřely dveře, on vpadnul dovnitř už skoro v mrákotách. Poslední, co udělal, bylo že donesl toho chlapce k sobě do ložnice. Mluvil o nějakém lektvaru, který mu musí dát, ale než stihl dojít ke své zásobě lektvarů, omdlel a spadl,"

„Počkej, on s ním přišel nějakej kluk?" Iris jenom přikývla.

„Leží v Severově posteli a myslím, že je v bezvědomí, ale jak jsem říkala. Severus mu chtěl dojít pro nějaký lektvar, ale nestihl to. Prosím Mio, musíš mu pomoct, prostě musíš," v hlase malé blondýnky bylo slyšet zoufalství. Za normálních okolností by se jí Hermiona snažila uklidnit, ale momentálně na to neměla čas, jelikož sama neměla daleko k panickému záchvatu.

„Dobře Iris, budu potřebovat, abys mi přinesla ručník a studenou vodu, zvládneš to?" Iris přikývla a odběhla do koupelny.

„Co se tam u Merlina stalo..." mumlala si pro sebe Mia zatímco opatrně rozepínala knoflíčky na černovláskově košili. Jakmile jí zrak padl na jeho hruď, zděsila se. Přes hrudník se mu táhlo několik dlouhých, vybledlých jizev a mimo ty i pár čerstvých, kolem kterých se začínaly tvořit podlitiny. Ani jeho žebra na tom nebyla nejlépe.