S hvězdami nad hlavou

- 29 -

Byl její přítomnostní a faktem, že s ním tančí naprosto okouzlen. Ani jeden si tak nevšiml toho, že celý sál sleduje je dva. Že se veškerá pozornost všech účastníků plesu soustředí jenom na ně. Trvalo to pouze pár okamžiků, než se sálem rozezněl hlas ředitele školy, který donutil Miu a Severus k návratu do reality.

„Ach ano, to bude nejspíš moje chyba. Zapomněl jsem, že my, co tento tanec absolvujeme každoročně, jsme zvyklí na delší verzi této písně. Ale děkuji vám za vaše bezchybné předvedení tanečního umění. Prosím potlesk pro naší nádhernou slečnu Grangerovou a profesora Snapea!" celý sál začal na povel ředitele neochotně tleskat, což zapříčinilo ruměnec ve tvářích Hermiony.

„Já...Omlouvám se. Nějak jsem si nevšimla, že ta hudba skončila," řekla nervózně Mia a ze strachu se na Severuse ani nepodívala.

„Nemáte se za co omlouvat, mám na tomto trapném okamžiku stejný podíl jako vy," odpověděl klidným hlasem, když Miu doprovázel ke stolu. Hermiona si nemohla nevšimnout, že jí stále držel jemně za ruku, ale byla ráda, že si to neuvědomoval, jinak by naprosto určitě spojení přerušil. Užívala si poslední společné okamžiky co nejvíce mohla, ale když se posadila, byli nuceni upustit od sevření jejich rukou.

„No, tak já tedy...Děkuji za tanec slečno," uvědomil si, že musí odejít. Stále se na ně dívalo moc lidí a on nechtěl být viděn v její přítomnosti déle, než to bylo nutné. Ne, že by mu to vadilo, to ani v nejmenším, ale nechtěl tím ohrozit ji ani sebe.

„Já taky děk..." ale nestihla to dopovědět, jelikož Snape se otočil na podpatku a zamířil zpátky do rohu místnosti, kde se pokusil skrýt ve stínu sloupu před všemi nenechavými pohledy.

Draco beze slova přišel ke své partnerce a sedl si na místo vedle ní. Výraz ve tváři hnědovlásky byl zvláštní a on pochopil, že se muselo stát něco, co jí silně rozhodilo. Nemyslel si, že by za to mohl pouhý tanec se Snapem, ale nechtěl se vyptávat. Kouzlem tedy naplnil jejich poháry vínem a jeden podal Hermioně, která se na něj lehce usmála, i když byla myšlenkami stále ve svém světě.

„Nechtěla bys na chvíli na vzduch? Možná by ti to pomohlo," Mia sebou při zvuku jeho hlasu trhla, ale přijala jeho nabízenou ruku, zvedla se, a zamířili společně k východu. Po celou cestu k nádvoří nepadlo ani slovo a Hermiona za to byla ráda.

„Dobře, nechal jsem to být dlouho, ale už to nevydržím. Nechceš mi alespoň naznačit, co se stalo, abych ti mohl třeba pomoct?" zeptal se zoufale Draco, protože se začínal bát, že je chyba na jeho straně.

„Já...Ráda bych, ale sama to moc nechápu Draco," odvětila zmatená Hermiona a posadila se na kamennou lavičku. Zmijozelský princ zaujal místo vedle ní a nechápavě se na hnědovlásku zadíval.

„Víš já...Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale dnešní večer jsem si zatím vážně užil. Jsem rád, že jsi to ty, s kým jsem si ty dopisy psal, protože si nedokážu představit, že by mě někdo jiný přijal tak, jako ty," Hermioniny oči se zaleskly, když se podívala na Draca.

Ten se na Nebelvírku usmál a následně se zadíval na oblohu, ze které se pomalu ale jistě začaly snášet sněhové vločky. Oba si užívali Vánoční atmosféru, která je s padajícím sněhem naplnila a ztráceli se ve svých myšlenkách. Každý sám, ale vlastně spolu.

„Nejdřív jsem měla chuť utéct. Tam, na schodech, když jsem si uvědomila, kdo je ten Známý neznámý. Ale překvapil jsi mě. Nejsi vůbec takový, jak se představuješ lidem kolem sebe,"

„Jo, je na tom podobně jako jeden nejmenovaný černovlásek, že?" rýplo si do ní její svědomí.

„Vždycky jsem nechápala lidi, kteří soudí ostatní na první pohled a podle toho, co slyší, ale vlastně jsem byla stejná jako oni. Omlouvám se..." Draco se na Miu nevěřícně zadíval a na chvíli nemohl najít ta správná slova.