S hvězdami nad hlavou

- 30 -

Nad zamrzlou hladinou jezera se třepotala křídla dvou motýlů, které Hermiona pomocí své hůlky a znalosti kouzelných formulí vyčarovala. Ona sama seděla opřená o vrbu, která majestátně shlížela na Černé jezero pokryté ledem.

Rukama si objímala kolena, o která si opírala svou hlavu, nyní již z rozcuchanými vlasy a tvářemi červenými od slz. Snažila se nemyslet. Chtěla, aby její hlava na chvilku vypla a přestala přemýšlet. Aby se její myšlenky uklidnily a nechaly jí na pokoji. K její smůle ale dělaly přesný opak. Běhaly její hlavou jako šílené a nutily jí prožívat veškerá zklamání jejího života znova, dnešní večer nevyjímaje.

Mia byla jedna z nejchytřejších a nejnadanějších čarodějek, které kdy navštěvovaly Bradavickou školu čar a kouzel, ale právě v tenhle okamžik, kdy seděla sama pod korunou smuteční vrby, o sobě začala pochybovat. Začala zpochybňovat svá rozhodnutí a ze všeho nejvíce ta ohledně její volby přátel.

„Jak jsem si jenom mohla myslet, že by mě mohl Draco Malfoy považovat za kamarádku? Je to smrtijed. Stejně jako jeho otec. Oni nesnáší lidi jako jsem já. Mají problém i jenom s kouzelníky smíšeného původu a co teprve s těmi mudlorozenými? Jak jsem jen mohla být, tak naivní..." Mie po tvářila skanula ještě jedna slza, ale než stihla dopadnout na zasněženou zem, dívka ji setřela svou dlaní.

„Nevěděl jsem, že jste nadaná i v umění kouzelných formulí," ozval se za ní hlas, který vytrhl místo z ticha.

Severus Miu už nějakou chvíli sledoval a přemýšlel, jestli jít za ní nebo jenom dát z povzdálí pozor, aby se v pořádku vrátila do hradu. Nakonec vyhrálo jeho svědomí a on potichu došel až k vrbě, pod kterou se ukrývala smutná Nebevlírka. Sníh pod jeho kroky zakřupal, ale Mia ho neslyšela, z čehož pochopil, že je naprosto ztracená ve svých myšlenkách.

„A určitě to nebude jediná věc, kterou o mě nevíte, ale co je na tom," odvětila tiše Hermiona a odvrátila od Severuse zrak. Nechtěla, aby spatřil slzy, které ještě před malou chvílí smáčely její tváře.

Snape se podíval na dívku a nechápavě zakroutil hlavou. Seděla ve sněhu jenom v těch nádherných, teď už promočených šatech, a ještě k tomu bez bot. „Měla byste se vrátit dovnitř," podotkl stále ještě neutrálním hlasem. Jako kdyby mluvil ke každému jinému studentovi.

„Já vím, ale nechci. Tady se zdá být všechno mnohem jednodušší, než kdybych musela čelit všem těm zkoumavým pohledům a otázkám," Severus pouze pozvedl jedno své obočí a přešel vedle Hermiony. Až s nechutí se podíval na mokrý sníh, ale nakonec se posadil a po vzoru Hermiony se opřel o silný kmen smuteční vrby.

„Víte, že jako profesora byste mě měla hned teď poslechnout a jít dovnitř, kde nehrozí, že nastydnete a dostanete zápal plic?" zeptal se kousavě Severus a čekal na reakci dívky, která vedle něj seděla jako tělo bez duše. Vůbec v ní nepoznával tu Miu, která u něj v komnatách uspávala s úsměvem na tváři Iris.

„To je sice možné, ale já nikam nejdu. Takže pokud mě nehodláte odnést do hradu násilím, věřím, že tady už nic na práci nemáte," odvětila bez jediného pohledu jeho směrem. Pouze dál sledovala své dva motýly, kteří poletovali nad jezerem.

Severus se hluboce nadechnul. Nesnášel, když mu lidé odporovali, ale pochopil, že s mladou Nebelvírkou nehne, ani kdyby chtěl. Neochotně tedy sundal svůj plášť a přehodil ho promrzlé Hermioně kolem ramen. V ten moment se na něj překvapeně, ale i vděčně podívala a v jejích očích se aspoň na chvíli opět zaleskly ony plamínky.

„Jste vážně neskutečně tvrdohlavá holka, víte to?" položil žertovným tónem otázku a neúmyslně mu zacukaly koutky.

„Mám pocit, že už mi to párkrát někdo i řekl," odvětila a pousmála se. Severovi tělem projel proud tepla při pomyšlení, že za její úsměv tentokrát může on. Najednou si Mia poposedla a svou hlavu opřela o černovláskovo rameno.