S hvězdami nad hlavou

- 45 -

V domě na Grimmauldově ulici bylo hrobové ticho. Severus Snape stál opřen o kuchyňskou linku a před ním ležela zpola vypitá sklenička Ohnivé whiskey. Jakmile se Remus s Moodym přemístili do Bradavického zámku černovlásek osaměl a jeho myšlenky ho začaly pomalu ale jistě dohánět. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale skutečně se v tu chvíli bál o Ginny Weasleyovou. Věděl moc dobře, co je Voldemort zač a jestli se mu dostane do rukou, nebude se štítit jakýchkoliv prostředků, aby od ní zjistil, co potřebuje.

To, co ho ale v tuto chvíli trápilo ještě víc, byla Hermiona.

Od okamžiku, co jí tak zbrkle a neuváženě políbil, byly jeho myšlenky v mlze a on v nich nedokázal číst. Nebylo pro něj těžké si domyslet, co se stalo, o co se snažil, ale nechápal, jak k tomu mohlo dojít.

„Ano, viteály jsou sice velmi silné kouzelné předměty, ale že by byly schopny mě až takto omámit?" pochyboval ve své hlavě Severus.

Už si začínal představovat katastrofické scénáře. Jak ho Hermiona při příští příležitosti prokleje. Nebo jak ho udá na ministerstvu a on bude mít namířeno rovnou do Azkabanu, ale to nebylo to, čeho se obával nejvíce. Jeho největší obavou bylo, že tím incidentem ztratil její důvěru. Lépe, než kdokoliv jiný věděl, že ztracená důvěra se obnovuje jenom těžko a ve většině případech vůbec ne.

Aby zaplašil své myšlenky, vyklopil do sebe zbytek obsahu skleničky a následně si dopřál ještě další dvě. Sedl si do křesla u krbu a sáhl po první knížce, kterou jeho ruka na stolku našla. Nestihl se ani pořádně začíst, když v tom se s hlasitým prásk objevil Remus s Minervou a oba se zničeně zhroutili ke stolu.

„Co se u Merlina stalo? A kde je Ginny Weasleyová?!" prudce se zvedl Severus a zamířil k zachmuřeným kouzelníkům.

„Přišli jsme pozdě Severusi," bylo jediné, co splynulo ze rtů Remuse Lupina. Minerviny nervy to nevydržely a propukla v pláč. S omluvou na rtech odběhla pryč z místnosti a zanechala tak dva staré známé o samotě.

„Musíme s tím obeznámit členy řádu. Musíte něco podniknout, abyste jí dostali zpátky jinak..." zarazil se černovlásek uprostřed věty, jelikož si ani radši nechtěl představovat, co by se dívce v přítomnosti Pána Zla mohlo stát.

Remus pouze přikývl a následně vyslal svého patrona k Brumbálovi. Severus se postaral, aby zprávu dostali Weasleyovi a poté svolali nouzovým kouzlem zbylé členy řádu ke krizové schůzi.

Netrvalo to ani dvě minuty, když se na dveře ozvalo první zaklepání. Remus došel úzkou chodbou otevřít a stanul tváří v tvář uplakaným očím paní Weasleyové. Za to Arthur vtrhl dovnitř jako velká voda a začal nabízet jeden plán za druhým, jak by bylo možné jeho dceru zachránit ze spárů Voldemorta.

Naštěstí se ihned po nich dostavil Brumbál v doprovodu Hermiony a pokusil se panu Weasleymu vysvětlit, že se musí celý řád poradit, než se vrhnou do jakékoliv záchranné akce. Minerva, která zaslechla hlasy, sestoupila z patra a jako první se vrhla k Hermioně, aby ji obejmula.

„Ach Hermiono...Ani nevíš, jak je mi to líto. Ginny ona...Musíme ji zachránit, prostě musíme! Albusi, jak je možné, že ještě nic neděláš?!" rozkřikla se směrem k postaršímu kouzelníkovi a věnovala mu rozhořčený pohled.

„Moody už je na ministerstvu a nechal sledovat stopy, které ti Smrtijedi zanechali, takže se neboj, pátrání už začalo," pokusil se lehce uklidnit situaci Albus, ale v celém domě panoval rozruch. Jeden mluvil přes druhého. Každý měl svůj vlastní návrh, jak by se měla nejefektivněji Ginny zachránit, a tak jediní dva lidé z celé místnosti, kteří byli zticha, byla Hermiona a Severus.