S hvězdami nad hlavou

- 50 -

Jeden jediný pohled na ženu před ním mu stačil k tomu, aby do jeho očí vhrkly slzy. Sice jí občas vídal ve svých vzpomínkách a snech, ale nikdy nevypadala tak živě jako právě v tento moment.

„J-já...Co se stalo? To jsem už zemřel? Nechápu to, jakto, že tě vidím?" proudily mu z úst otázky, které vyplodila jeho zmatená mysl. Rudovláska se pouze jemně pousmála a sedla si na zem, naproti Severovi.

„Nejsi mrtvý, jenom jsi pod vlivem kouzla," objasnila mu žena milým a trpělivým hlasem. Severus ale stále nemohl odpoutat své oči z její tváře.

„Jak je možné, že vypadáš tak skutečně? Vždyť jsi skoro stejná jako když jsem tě viděl naposledy," řekl a na konci věty se jeho hlas zlomil. Na mysl mu totiž přišla vzpomínka na okamžik, kdy svou nejlepší přítelkyní a první lásku viděl naposledy.

„Jsem pouze tak skutečná, jak skutečnou si mě ty představuješ," dopověděla a tíživé ticho se zarylo do všech koutů nicoty kolem nich.

Všechny ty pocity, které v sobě dlouhá léta ukrýval se už nehodlaly držet v ústraní, a stekly po jeho tváři v jedné jediné slze. Nesetřel ji. Věděl, že na to nemá právo. V té jedné kapce vody se ukrýval strach, bolest, ale i láska, kterou tak dlouho držel ukrytou ve svém nitru.

„J-já nevím co...Prostě..." slova mu nešla na jazyk. Chtěl tak moc vyjádřit, že je mu líto, že jí zklamal. Jak moc si dává za vinu to, že už dnes není mezi živými a nemůže vidět svého syna dospívat. Že už není součástí jeho života, a to všechno jenom kvůli tomu, že ji zklamal.

„Prosím promiň mi to..." bylo to jediné, co směrem k mlčící rudovlásce pronesl.

„Ty se nemáš za co omlouvat Severusi," odvětila jednoduše.

„Byly časy, kdy jsem byla tvým jednáním, a i tvými slovy zraněná, ale to všechno jsi už dávno odčinil svými činy a já ti můžu být pouze vděčná,"

„Jediné, co mě trápí, je tvoje chování k jedné určité dívce," podotkla Lilly a v jejích očích poskočily jiskřičky.

„Dívce? O čem to mluvíš Lilly?" řekl s pokusem o nechápavý tón černovlásek, ale předem věděl, že nemá cenu zapírat. Lilly ho znala skoro nejlépe ze všech.

„Ty přece moc dobře víš. Mluvím o Hermioně,"

„Nevím, co bych ti měl říct. Jsem jenom starý pošetilý kouzelník, co doufá v to, že krásná, odvážná a nadaná čarodějka by jednou mohla sdílet stejné pocity," odvětil smutným tónem v hlasu a skloipil svůj zrak k okraji černého pláště.

„Ach Severusi. Děláš to, co vždycky, když si k sobě někoho pustíš blíž. Snažíš se před svými city utéct a nejhorší na tom je, že to děláš vědomě," Severus sebou nespokojeně cukl. Neměl rád, když neměl situace pod kontrolou a momentálně bylo očividné, že Lilly je ta, co ví vše.

„Ty přeci moc dobře víš, proč to dělám. Ty víš, že naposledy, když jsem si dovolil otevřít své srdce, stalo se jenom to, že skončilo zničené, rozdrcené v prachu," skoro zašeptal černovlásek, protože se necítil oprávněn mluvit o svých citech, které dříve choval a částečně ještě chová k Lilly.

„Ona ale není já. Je to Hermiona a ty sám, někde v hloubi duše víš, že tvé city oplácí a jenom čeká na to, až se jí naplno otevřeš a dovolíš jí tě milovat tak, jak si zasloužíš. A upřímně? I ta dívka si prošla peklem. Ona sama potřebuje oporu a lásku, kterou ty jsi schopný ji dát. Prosím. Už jenom kvůli sobě, se tomu nesmíš bránit," naléhala Lilly se špetkou smutku v hlase.