S hvězdami nad hlavou

- 18 -

Cesta do Prasinek byla pokryta sněhem, který padal z nebe a zachytával se kamarádkám do vlasů. Mia byla pořád ještě lehce mimo ze setkání s Brumbálem a ze Severusova divného chování, ale snažila se před Ginny a Lenkou tvářit, jakože nešlo o nic důležitého.

„Takže, abychom všechno stihly, musíme dneska vynechat tradiční návštěvu knihkupectví, doufám, že ti to zas tak moc nevadí Mio?" zeptala se své kamarádky Ginny a jako hlavní generál už mířila k vybranému obchůdku s šaty.

„Ne, vůbec ne, dneska stejně nějak nemám náladu na to se přehrabovat v knížkách." Lenka i Ginny se na Hermionu zaraženě podívaly.

„Takže povídej. Kdo jsi, a co jsi udělala s naší Hermionou?!" Lenka se jenom rozesmála, jelikož se Ginny pokusila mluvit hlasem profesora Kratiknota a ta vážnost spolu s vysokým pisklavým hláskem skutečně nešla dohromady.

„Nebo je jiný důvod, proč naše knihomolka Mia pro dnešní den zavrhnula knížky?" dodala milým, zvědavým hláskem Lenka a usmála se na Hermionu.

„Ha! Mám to!" radostně vykřikla Ginny tak nahlas, že se za nimi otočila skupinka třeťaček, které šly před nimi.

„Naše milá hnědovlasá Mia je za-mi-lo-va-NÁ!" zapěla do větru a přinutila tak Lenku i Hermionu k úsměvu.

„Neblbni Ginny. Jasně, že nejsem zamilovaná. Do koho bych asi mohla být já zamilovaná, když mě stejně nikdo nechce?" to Mia neměla říkat, jelikož v tu chvíli spustila Ginny svůj proslov na to, jak je důležité si sama sobě věřit, a kolik kluků už po Hermioně koukalo atd atd...

„Holky, tak mě jenom napadlo. Co kdybychom se dneska jenom porozhlédly, jaké šaty mají, ale ještě si je nekupovaly?" navrhla Lenka a střetla se s nechápavými výrazy svých kamarádek.

„A proč bychom to dělaly, když si je rovnou můžeme koupit drahá Lenko?" sarkasticky odvětila Ginny a měřila si Lenku nedůvěřivým pohledem.

„No, Brumbál přece řekl, že bez doprovodu na ten ples nikdo jít nemůže. A nás jaksi ještě nikdo nepozval ne?" Hermiona chápavě přikývla a dala své blonďaté kamarádce za pravdu.

„Hele, mluvte si za sebe, ale mě už pozvali kluci tři."

„Nojo Ginny, ale všechny jsi je odmítla víš? Takže to, že tě pozvali nic nemění na tom, že ještě nemáš doprovod." uzemnila svou kamarádku Hermiona. Ginny na ní jenom vyplázla jazyk.

„Dobře dobře, tak se tentokrát jenom podíváme, ale jestli nás všechny do středy nikdo nepozve, tak pozveme mi někoho. A ty šaty si zajdeme vybrat ve středu po škole, co vy na to?" holky nemohly jinak, než souhlasit.

U madame Beauxtové strávily prohlížením nejrůznějších šatů asi dvě hodiny. Nakonec si každá našla alespoň troje, které by stály za zvážení.

S Harrym, Ronem A Nevillem se sešli U tří košťat a rozjela se čilá diskuze na téma Bradavické páry, ve které se angažovala především Ginny a Ron.

„Já si stejně myslím, že Grabbe nakonec pozve Goyla, co ty na to Harry." Chlapec s jizvou na čele pouze nepřítomně přikývl a pokračoval ve svém zírání do ohně. Hermiona do něj pod stolem kopla, aby ho přivedla zpátky mezi živé.

„Ehm, cože si to říkal? Grabbe s Goylem? No, to maximálně kdyby si oba dva navzájem místo kytičky na zápěstí přinesli čokoládový dortík, nemyslíš?" pokusil se Harry o vtip. Vypadalo to, že se Ron chytnul. Zasmál se a pokračoval ve svých konspiračních teoriích.

„Harry, co se děje?" zeptala se tichým hlasem Hermiona. Bála se o svého kamaráda, jelikož to byl většinou on, kdo vedl jejich rozhovory a aktivně se zapojoval do debat, ať byly sebevíc stupidní.

„Nemůžu přestat myslet na to, co nám dneska řekl Brumbál." odvětil šeptem chlapec který přežil. „Jak ho máme zničit my, když ani sám Brumbál s pomocí těch nejlepších kouzelníků dnešní doby, nebyl schopný najít další viteály?! Jsou to čtyři roky Mio. Čtyři." Zoufalství v jeho hlase bylo patrné, a tak Hermiona položila svou ruku na jeho rameno, aby ho alespoň trochu uklidnila.

Jí samotné probíhalo dnešní ráno hlavou pořád dokola. Ale spíš, než na viteály myslela na svého profesora. Představa, že by k němu mohla cítit více, než by jako jeho studentka měla, byla děsivá, ale zároveň plná adrenalinu. Jeho černé vlasy, byť by potřebovaly nutně zákrok nůžek, dodávaly jeho obličeji nádech tajemna. A jeho oči? Už jednou měla tu možnost se v nich na okamžik ztratit, a i když samu sebe překvapovala, vůbec by ji nevadilo, kdyby se ta chvíle opakovala častěji...

_______________________

„Takže. Pojďme si urovnat fakta. Potvrdil jsem si své postavení u Voldemorta. To je dobré, že? Na druhou stranu teď v mé posteli spí malé podivné stvoření, kvůli kterému jsem byl nucen strávit dnešní noc na gauči. To už není tak skvělé." myšlenky létaly Severusovou hlavou jako šílené a on se v nich pomalu ztrácel.

Zaslechl za sebou kroky a došlo mu, že se nejspíš Iris probudila. Byl rád, že spala po celou dobu, co byl u Brumbála, jelikož by nevěděl, co s ní.

Dívenka došla až k jeho křeslu a zadívala se na něj svýma velkýma očima. Snape na chvíli netušil, co má dělat. Trvalo mu to dobrou minutu, než jejich oční kontakt přerušil. „Ehm, co by sis dala k snídani Iris?"

Nedostalo se mu žádné odpovědi. Dívka pouze naklonila hlavu lehce doprava a pokračovala ve sledování profesora Snapea. Nikdy by to nepřiznal, ale ta dívka mu lehce naháněla strach.

„Dobře, ehm, tak já zavolám skřítka a ty mu řekneš, co bys ráda jo?" na to Iris přikývla a sedla si na sedačku naproti krbu. Ve vteřině se před ní objevil skřítek a ona leknutím vyjekla.

Byl to první zvuk, co od ní Severus slyšel a radši rychle přišel ke skřítkovi a vysvětlil mu situaci. Ten pouze odpověděl, že není jeh věc se starat o záležitosti pánů a že přinese cokoliv, co si bude malá paní přát. Následně se podíval na Iris, která opatrně slezla z pohovky.

Došla až ke skřítkovi a váhavě ho chytla za ruku. Na tváři se mu v tu chvíli usadil překvapený a nechápavý výraz. Po chvilce jenom přikývl a zmizel.

„Ale, proč zmizel? Vždyť jsi mu neřekla, co budeš jíst?" zeptal se už dost rozladěně Severus, jelikož netušil, co si s malou Iris počít.

K jeho překvapení holčička přišla až k němu a bez zaváhání si mu sedla do klína. To, že byl v šoku, by bylo slabé slovo. Její chování ho totálně vyvedlo z míry a on netušil, co říct.

Iris natáhla ruku k jeho obličeji, ale on nedůvěřivě ucukl hlavou. Ona se na něj jenom usmála a znovu se pokusila dotknout jeho tváře. Tentokrát se jí to povedlo a Severus čekal, co se stane.

„Ty mi chceš ublížit?" černovlásek se lekl, jelikož se mu v hlavě ozval jemný holčičí hlásek. Je vůbec možné, že by to byla Iris??

„Ne, samozřejmě, že ne." odvětil v šoku. Mluvit pomocí nitrozpytu, bylo velice složité a málokterý kouzelník toho byl schopný. Skoro nebylo možné, aby takhle malá holka, bez hůlky a bez tréninku zvládla komunikovat pomocí myšlenek.

„Bojím se. Co se stalo mamince a tatínkovi? Proč nejsem u nich?" ustaraným hláskem se zeptala a její modré oči se zaleskly slzami.

„Nebreč. Prosím nebreč Iris. Neublížil jsem jim a jestli uvěřili mému dopisu, tak se jim nic nestane, přísahám." v tu chvíli odtáhla dívka svou ruku od jeho obličeje a rychlým pohybem ho obejmula kolem krku.

Severus jako kdyby zkameněl. Nebyl zvyklý na lidský kontakt a tohle bylo první objetí, které se mu za posledních pět let dostalo. Ještě stále zmatený jejími schopnostmi kolem ní opatrně obmotal své ruce a pohladil jí po hlavičce. Nechtěl, aby brečela, jelikož netušil, jak se uklidňují děti.

Iris se po chvilce odtáhla a šla si sednout zpátky na pohovku. Snape značně vyveden z míry se zadíval do ohně. Domácí skřítek se zjevil a zapříčinil další vyjeknutí ze strany Iris. Severusovi koutky lehce zacukaly v pobavení. Jak jednoduché bylo modroočku vylekat...