S hvězdami nad hlavou

- 8 -

Pondělní ráno zastihlo Hermionu a Ginny ještě v postelích. Dívky si stále blaženě oddychovaly a v případě Ginny i slintaly na polštář. Zvuk budíku je obě probudil a ony se na sebe podívaly unavenými pohledy.

„Neeeeeee! Nikam nejdu. Dneska na to kašlu, je moc brzo." Ozvalo se někde zpod přikrývek.

„Bojím se, že budeš muset Ginny. Jestli chceš stihnout snídani, máme nejvyšší čas." Při slově snídaně, se vymotala rudovláska z peřiny a neochotně si sedla na okraj postele.

„Ugh... Nesnáším pondělí." a s dalším mumláním se přesunula do koupelny. Hermiona si kouzlem učesala vlasy a pak se vystřídala v koupelně s Ginny.

„Jenom doufám, že dneska bude mít Snape jednu ze svých lepších nálad, jinak bychom dnešní hodinu Obrany nemuseli přežít." řekl Harry, když se k holkám s Ronem připojili.

„Jako kdyby on měl kdykoliv lepší náladu než na bodu mrazu viď." dodal sarkasticky Ron.

Ve Velké síni už byla většina žáků a taky někteří členové učitelského sboru. Chyběli pouze dva. Profesor Snape a ředitel Albus Brumbál.

„Hele, Snape tady není. Třeba nám dneska OPČM odpadne!" zaradoval se Neville, který zrovna přišel. Ostatní si úlevně oddechli a s úsměvem se pustili do snídaně. Všichni až na Hermionu. Obrana jí bavila a měla pocit, že v ní není úplně nejhorší. Dobré bylo, že dnešní hodina měla být pouze s Nebelvírem, takže jí nehrozilo, že by jí někdo ze Zmijozelu třeba omylem proklel.

„No nic, já musím jít na Věštění z čísel, uvidíme se pak." rozloučila se Mia a opustila Velkou síň.

___________________________

„Já ti rozumím chlapče, ale víc ti vážně prozradit nemůžu a ty to víš. Bylo by to nebezpečné jak pro tebe, tak pro řád." snažil se ředitel obhájit svoje rozhodnutí.

„Víte moc dobře Albusi, že s tím málem informací, které jste mi poskytl, budu rád, když se z příští schůzky vrátím živý!" v profesoru Snapeovi se v tento okamžik už doopravdy vařila krev, ale stále se snažil udržet svůj hlas v klidu.

„Severusi. Uklidni se. Já vím, že to máš těžké a vím, že.."

„Nic nevíte! Vy před ním nemusíte klečet, a snášet opakovaně bolest. Bez vydání jediného zvuku. I přes tu neskutečnou bolest se stále musím udržet při vědomí. Musím to vydržet, jinak by odhalení mojí mysli znamenalo jistou smrt, kdyby se mi dostal do hlavy. Já kvůli vám a řádu trpím pokaždé, když si mě zavolá, a co pro mě děláte vy?!"už to nevydržel. Po dlouhé době dovolil svým nervům, aby nad ním převzaly kontrolu.

„Pochop to. V tuhle chvíli pro tebe víc udělat nemůžu. Věděl jsi do čeho jdeš, když jsi souhlasil s námi spolupracovat." Albus se smutně pousmál, když si vybavil, za jakých okolností se k nim Severus doopravdy přidal.

„Víte moc dobře, proč jsem souhlasil. Víte kvůli komu. Já svoji část dohody splnil, to vy jste byl ten, kdo ji nedodržel, ale já jsem i přes to zůstal. Myslím, že si za to zasloužím více důvěry."

Severus nečekal, co mu na to ředitel řekne. Naštvaně se otočil a odkráčel pryč z místnosti. Byl naštvaný. Myšlenky mu hlavou létaly jako zběsilé a jemu po dlouhé době dělalo problém si je srovnat.

Rázným krokem došel k učebně Obrany proti černé magii, před kterou již stál zástup Nebelvírů. Mávnutím hůlky otevřel dveře a bez zaváhání a jediného slova vešel do rozlehlé místnosti bez stolů.