S hvězdami nad hlavou

- 56 -

Severus se zhluboka nadechl, zavřel oči a svět kolem něj se na chvíli roztočil. Přemístil se před Hlavní štáb. Jeho nohy pevně našly zem, ale nějak se neměly k pohybu. Černovlásek moc dobře věděl, že musí dovnitř. Věděl, že už nezbývá moc času, a ještě se toho musí tolik dořešit, ale jeho mysl protestovala. Stále byla zaseknutá v minulosti a zaobírala se incidentem, kterého byl před okamžikem svědkem.

„Jestli je Iris skutečně tak silná, jak to vypadá, co když se Voldemortovi povede dostat ji na svoji stranu?"

„To té dívce vážně tak málo věříš?" koplo do něj jeho vlastní podvědomí a on se chtě nechtě zastyděl. V hloubi duše věděl, že Iris v sobě nemá ani špetku zla. Nechtělo se mu věřit, že by ona věštba, kterou vyslechla Narcissa mohla být pravdivá, ale čím víc o tom přemýšlel, tím jistější si byl.

„Ah Severusi, jsi to ty?" ozval se za ním hlas, který ho donutil vrátit se ze svých myšlenek do světa smrtelníků.

„Ano," odvětil s neskrývanou nechutí. Remus Lupin se ale jeho netečností nenechal zastrašit.

„Schůze prý už začala, nemyslíš, že bychom měli jít dovnitř?" Severus jen beze slova přikývl a následoval Lupina.

Jakmile prošel dveřmi, dýchla na něj všudypřítomná nervozita, která zaplňovala celý dům. Podle hlasů poznali, že se schůze tentokrát koná v obývacím pokoji. Když ale vešli do místnosti, byli zmateni. Členové řádu posedávali, kde se dalo, popíjeli a bavili se. I když se nedalo mluvit o uvolněné konverzaci, napětí v místnosti bylo menší, než by se v předvečer bitvy očekávalo. Černovlásek nejprve pohledem vyhledal svoji čarodějku a jakmile se ujistil o jejím bezpečí, zamířil za Brumbálem, který postával v rohu místnosti a tiše hovořil s Pastorkem.

„Ehm, mohl bych s vámi na chvíli mluvit?" přerušil jejich konverzaci Severus. Pastorek se lehce pousmál a se slovy rozloučení je zanechal o samotě.

„Mohl byste mi laskavě vysvětlit, co se to tady děje?"

„Ale Severusi, není žádný důvod pro tvůj rozhořčený tón hlasu. Prostě mě jen tak napadlo, že spíše než zdlouhavá schůze, by našim přátelům pomohlo toto malé odreagování před tím, co je čeká," řekl s klidným hlasem Brumbál a napil se ze svého poháru.

„Aha, ehm..." Severus se musel několikrát zhluboka nadechnout, aby uklidnil vztek, který se v něm hromadil.

„Jste si doufám vědom závažnosti dnešní akce, že ano? Protože jestli ne, tak vám musím připomenout, že v ohrožení života dnes budou všichni, co jsou v této místnosti a mnoho dalších, kteří jsou nuceni stát po boku Vy-víte-koho!"

Chvíli bylo ticho. Brumbál nic neříkal, jenom sledoval Severuse a čekal, než se aspoň trochu uklidní.

„Nemusíš se bát. Moc dobře vím, co vše je dnes večer v sázce. Jen si myslím, že je zbytečné všechny stresovat. Už tak jsou vystrašeni až moc, to musíš cítit i ty, že atmosféra je dnes poněkud napjatá," černovlásek vydechl. I když nechtěl, musel dát Brumbálovi za pravdu.

„Dobrá tedy. Je tady ještě něco, co bych měl vědět, nebo se žádný plán na večer nezměnil?"

„Vše je tak, jak jsme si řekli. Jakmile zjistíš, kde se bude zasvěcení konat, dáš nám vědět a my se na místo přemístíme kryti zastíracím kouzlem. Během schůze budeš muset být připraven přijímat zprávy ode mne a také mi odpovídat. A zbytek závisí jen a pouze na způsobu, jakým se bude situace vyvíjet," odpověděl Brumbál a v jeho očích se zračil temný stín. I tento sebevědomý muž měl obavy.