S hvězdami nad hlavou

- 26 -

Ještě než přejdeme k dnešní kapitolce, na kterou se všichni určitě těšíte, tak vám chci neskutečně moc poděkovat! Dneska jsme překročili hranici 2000 přečtení a to jenom díky vám! Jsem moc ráda, že se vám příběh líbí a teď už nebudu zdržovat a jdeme na to!

Severus seděl v křesle a byl ponořen hluboce do svých myšlenek. Brumbál se snažil najít záminku, aby mohl zůstat co nejdéle a vyptat se na skutečný důvod Hermioniny návštěvy, ale Snape byl nepřístupný. Nasadil svou ledovou masku a za ní nebyl schopný proniknout ani samotný ředitel školy. Albus z toho nebyl nadšený, jelikož byl rád, když měl přehled o tom, co se v jeho škole děje, ale co mohl dělat...

Černovlasý kouzelník si nalil skleničku Ohnivé whiskey, ale ani se jí nedotkl. Byl zmatený sám ze sebe, z Hermiony a z celého dnešního večera. Nikdy netušil, že by byl schopný znovu otevřít své srdce a už vůbec, že by to mělo být kvůli někomu jako je Hermiona, ale bylo tomu tak a on nevěděl, jestli být rád nebo se bát. Otevřít se někomu byl luxus, který si zatím nemohl dovolit a uvědomoval si to.

Moc dobře věděl, že to, co dnes udělal bylo špatné. On je učitel a ona jeho studentka. Je o tolik mladší než on, a navíc tak nevinná. Už při jejich prvním doteku mohl cítit množství bílé magie, která koluje v jejich žilách a bál se, že když si dovolí pustit jí do svého srdce, zničí tím i to její.

„Já nejsem dobrý člověk. Nemůžu být šťastný, a to je v pořádku, smířil jsem se s tím, ale nebudu sobec. Nemůžu dovolit, aby ke mně Hermiona pocítila sebemenší sympatie. Akorát bych jí nakonec ublížil, zlomil ji, a to je to poslední, co si ona zaslouží..." pomyslel si. Najednou se zarazil a rychle do sebe kopl skleničku s whiskou.

„Co se to se mnou děje? Mně má být přece jedno jak se cítí nějaká Nebelvírka. Mám dost starostí se svým vlastním životem, natož, abych se staral o ní," do jeho srdce se začal pomalu vracet chlad, který tam byl před příchodem Hermiony, když v tom ucítil mírný tlak v zátylku.

Pochopil, že Iris nespí, ale místo toho se snaží dostat do jeho hlavy. Zpanikařil. Nechtěl, aby viděla jeho myšlenky, ne teď, kdy jim nerozumí ani on sám, ale bojovat proti ní bylo marné. Bez problému prolomila jeho zástěnu, ale překvapivě se na jeho myšlenky nepodívala. Pouze tam byla a nic neříkala, a to Severuse zneklidňovalo ještě víc.

„Máš už dávno spát," řekl jenom a doufal, že ho Iris nechá na pokoji.

„Můžu ti říkat jménem?" úplně ignorovala to, co řekl a položila svou vlastní otázku. Severuse to zaskočilo.

„Pro mě za mě, i když nevím, k čemu to bude dobré," odsekl nepříjemně černovlásek.

„Aspoň nebudu mít pocit, že jsem tu sama s člověkem, který mě nesnáší," to ho překvapilo. Ano, bylo pro něj těžké si lidi oblíbit a pustit je k sobě, ale Iris měl svým způsobem rád už od okamžiku, kdy jí přivedl před Pána zla, i když by to nahlas nepřiznal.

„Vidíš do mé mysli, takže moc dobře víš že k tobě nechovám nenávist Iris,"

„Máš pravdu," řekla jen a chvíli bylo ticho. Cítil, že je Iris nejistá. Něco jí leželo na srdci, ale Severus se nemohl přinutit k tomu se zeptat co to je.

„Severusi?"

„Ano Iris?"

„Chci vědět pravdu," zaznělo mu v hlavě a on si povzdechl. Zahleděl se do plamenů a na okamžik se v nich ztratil.