Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola třetí

4.11.2020

Došlo mu, že tentokrát mu matka peníze na snídani nedala, a tak z kuchyňské linky ulovil poslední banán, aby aspoň trochu zahnal hlad, popadl batoh a utíkal na autobus.

Sedl si opět na jednu z předních sedaček a pozoroval Zoey, která byla otočená na Skylar z vedlejší třídy a čemusi se smály.

Vypadá jako normální holka. Co se musí člověku stát, aby se za tři měsíce rozhodl jen tak beze stopy zmizet? Nedala o sobě vědět nikomu, rodičům, příteli, dokonce ani Skylar, která její zmizení oplakávala snad nejvíc.

Matheas se nad tím vším ještě chvíli zamýšlel, než mu došlo, že návrat v čase nemusí být vůbec ta nejhorší věc, co se mu mohla stát. Všechny testy už jsem přece jednou psal, ne? cvaklo mu v hlavě najednou a na tváři se mu rozlil úsměv. Myšlenky na hrůzy spjaté s učením do noci místo čtení se najednou rozplynuly, a tak si jen vytáhl první knihu, kterou v batohu nahmatal. Na větrné hůrce. Hm, sice jsem ji už četl, ale to nevadí. O Heathcliffovi a Kateřině se dá číst klidně pořád dokola.

Četba, klidně i ta povinná, která byla pro většinu studentů utrpením, byla pro Matta vysvobozením z reality. Knihy, zvlášť ze starší doby, ve spojením se střechou, kam se často v noci z okna bytu po požárním schodišti vyplížil, patřily spolu s hudbou k nejpříjemnějším únikům z reality vůbec. Za svitu hvězd se probíral stránkami, často se úplně zapomněl a pak ve škole usínal nad výkladem. S literárními postavami udržoval jakési přátelské vztahy – takové pouto mezi nimi bylo. Rád se ke svým přátelům vracel a často na ně myslel.

„Co to čteš?" vyrušil od stránek najednou někdo Matta. Ten jen zvedl hlavu, aby zjistil, že na něj mluví Jason. Ten se mezitím svezl na sedačku za hlasitého žuchnutí batohu k němu.

„Na větrné hůrce. Mám to na literku," řekl výmluvně. „Taky bys to měl konečně přečíst."
„Víš, že mě na čtení moc neužije, kámo," řekl a poplácal ho po rameni. „Od toho mám přece tebe, ne?" Mrkl po něm.

„Jasně, brácho. Od toho jsem tady já."

„Teď už ale dost čtení," řekl a sebral Matheasovi knihu a bez varování ji zaklapl. Matt chtěl něco namítnout, ale nestihl to. „O víkendu si vyrazíme. Je pomalu čas ti začít někoho shánět na ples. Taky budeme muset najít někoho pro mě, ale u takového samce to nebude absolutně žádný problém," řekl a předstíraně namyšleně si ometl rameno, na kterém žádné smítko nebylo, snad jen jeho pýcha. „Nic ve zlým, brácho, ale víš, jak to je."

Věděl. Jason Rodriguez určitě nouzi o holky neměl, a to věděl na škole každý. Za samce se mohl naprostým právem prohlašovat sám i kdyby to nedělali ostatní. Blond patku, do které si neustále hrabal rukama, obdivovali nejen holky, ale i někteří z kluků. Díky lakrosu měl vypracované bicáky a na ty holky letěly jako vosy na cukr. Jeho tělo bylo obecně dobře stavěné, protože spoustu času trávil v posilovně. Přestože se neučil, školu zvládal dobře, takže ho milovali i učitelé. No kvůli komu myslíte? Matheas ho mnohdy zachránil před vyzrazením jeho malého tajemství ohledně dobrých známek.

„Už jsem ti říkal, že nikam nepůjdu, Jasone. Nemusíš se namáhat. A ty by ses taky měl radši soustředit na školu. U maturit ti zadek nezachráním."

„To chceš strávit celý zbytek střední nad knihama? Musíš se naučit pařit, brácho. Vím, že tvoje máma na známky hodně dá a vůbec. Na Yale půjdeš tak či tak, ne?" zeptal se a Matt jen beze slov přikývl. „A myslíš, že tam se jako nechlastá? Kámo, tam se leje tak stokrát víc jak tady. Jednou jsem takhle zabloudil na vysokoškolskou párty, a to je ti úplně jiný žrádlo. Máš ještě hodně co dohánět, jinak tam budeš za debila, co si ani nevrzne," řekl a dloubnul ho loktem mezi žebra.

„Na ples nepůjdu a tečka. Ušetři si, prosím, příště tyhle přednášky. Se mnou nehneš a s mojí mámou už vůbec ne," řekl, ale věděl, že Linda by s povyražením problém neměla. Sice chtěla, aby se držel dobrých známek a lidí, ale taky do něj neustále hučela, že by si měl poslední rok na střední škole ještě užít, než opravdu vstoupí do dospělosti, kterou údajně vysoká přináší. Podle toho, co vyprávěl Jason, Mattovi připadalo, že je to jen snůška keců, kterou se je rodiče snaží udržet na zadku ve škole.

„Ale Mattie," řekl a udělal na něj smutné oči. „Však já přijdu na to, která se ti líbí a pak si to ještě rád rozmyslíš. Ještě budeš škemrat, abych ti tu žabičku pomohl dostat na lopatky," řekl a z autobusu utíkal rovnou na hodinu, kterou s Mattem neměli společnou.

„No jo, ty blázne. Ještě uvidíme," zavolal na něj ještě, aby kamaráda uklidnil. Na ples ale určitě v plánu jít neměl.