Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola čtvrtá

4.11.2020

Matt si ke skříňce zašel vyzvednout učebnice na dnešní den a vyrazil k učebně 3B, kde měl mít matematiku. Svezl se na své obvyklé místo a z batohu vylovil knihu, ve které se snažil nalézt stránku, kde ho Jason v autobuse přerušil ve čtení. Třída se pomalu plnila, ale to Mathease od proplouvání příběhem nevyrušilo. Alespoň ne dokud mu v knize nepřistály konečky dlouhých rezavých vlasů holky před ním. Pramínky opatrně nadzdvihl a doufal, že si toho dotyčná nevšimne. Položil je o kousek dál tak, aby mu nezasahovaly do knihy. Dívku vlasy ale asi zatahaly, protože se otočila.

„Potřebuješ něco?" zeptala se. „Jsi Mathias, viď?" Mezi tím si neposedné, na koncích zvlněné vlasy uhladila za uši.
„Matheas," opravil ji. „A nepotřebuji, jen mi tvoje vlasy překáží ve čtení," podotkl.
„Promiň. Lezou všude, kam nemají," omlouvala se hned a vlasy svázala do jednoduchého drdolu černou gumičkou, kterou si stáhla z ruky. „Měla bych je už ostříhat, Scott mi to říká pořád."
„Mně se takhle líbí," řekl a mimoděk zaklapl knihu, kterou si ale nejprve pečlivě založil tužkou.
„Vážně? Ta barva je šílená. Celou základku se mi za ní děcka smály. Teď neustále poslouchám vtípky o vlhkém sklepu a zrzavé střeše. Někdy je to opravdu otravné," přiznala a pohled upřela na jednu z vyrytých malůvek na stole. Pozůstatek bývalých studentů. Je tohle to, co po nás zůstane? Primitivní umění?
„To si dovedu představit," přitakal Matt. Zoey se otočila zpět čelem k tabuli, jelikož zazvonilo a pan Davis vešel do třídy.

Klasicky si porovnal brýle, než se pustil do nezáživného výkladu. Matt ho viděl u tohohle drobného pohybu už aspoň stokrát. Často uvažoval, jestli si učitel prostě nechce koupit nové brýle, co by mu lépe seděly, nebo prostě jen neví co s rukama. Nejspíš za to mohl fakt, že se rozváděl se ženou a do toho se snažil přestat kouřit.

Zbytek hodiny utíkal jako vždycky, na příští týden připadal test, který si Matheas naštěstí velice živě vybavoval, jelikož nad učením na něj strávil celé hodiny, denní i noční. Ještěže jsem při tom skoku zpět neztratil paměť. Co by za moje vědomosti asi dali ostatní studenti. Popravdě by nejspíš obětovali i oblíbenou babičku. Střední škola, kterou Matheas navštěvoval, byla jedna z nejnáročnějších z okolí. Sešlo se tam nějakým záhadným způsobem až moc ambiciózních učitelů, kteří dychtivě cpali vědomosti do chudáků puberťáckých studentů. Mezi studenty se často spekulovalo o tom, jestli se učitelé už při studiích nedohodli, že budou v budoucnu otravovat budoucí generaci společně.

„Mami, jsem doma!" zavolal Matt, když zabouchl dveře bytu.
„Ahoj, zlatíčko," pozdravila ho a líbnula na tvář. Mrknula na hodinky a dodala: „Budu muset zase běžet zlato, stavila jsem se jen dát ti sem nějaké peníze na večeři. Objednej si třeba pizzu, na co budeš mít chuť, ano? Ten Johnsonovo případ je čím dál tím zapeklitější, ale my už brzy přijdeme na to, jak Richarda zachránit před mřížemi. Tak papá," řekla a chystala se k odchodu. Ve tváři vypadala, jako by už minimálně týden pořádně nespala. Před zrcadlem v malé předsíni si naposledy přepudrovala líce a částečně tak svou únavu zakryla. „A volali z toho servisu, prý už to mají hotové, tak se tam můžeš pro telefon zastavit už dnes."

Matheas odložil batoh, popadl ze stolu papíry z opravny a vyrazil vysvobodit svůj druhý nejbližší zdroj zábavy, hned po knize. Spokojen s telefonem v ruce, zapíchnutými sluchátky v něm, vyrazil k domovu. Peníze, které obdržel, použil nakonec doopravdy na objednání pizzy, se kterou si zalezl na střechu a za svitu hvězd ji spořádal téměř celou. Po spokojeném odříhnutí si natáhl nohy na svém oblíbeném křesílku a znovu se ponořil do čtení. Zvuk ze sluchátek a jeden z posledních teplých večerů toho roku ho nakonec ukolébaly k lehkému spánku.

Vzbudilo ho cvaknutí dveří, které při otevřeném oknu zaklapl průvan. Mamka. Matt se zvedl z křesla, opatrně slezl po požárním schodišti a potichu za sebou zavřel okno. Zalezl si do studené postele, zachumlal se a bez přistižení při nebezpečném lezení ven, spokojeně pokračoval ve spánku plném snů.