Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola třicátá šestá

31.12.2020

Doklidili byt a celí vyčerpaní se svalili na pohovku, doufající, že nesedí na některém ze zapomenutých střepů.

„To nám ten nový rok teda začne pěkně," namítla hořce. „Horšího Silvestra snad nepamatuju."

„To ani já. Musíš si na tom ale najít to dobré, alespoň jsme na to spolu," řekl a políbil ji do vlasů.

„A táta je konečně tam, kam patří. Bála jsem se, že tentokrát mámu opravdu zabije. Nepamatuju si, že by to bylo někdy takhle hrozný," špitla a přitáhla si kolena k bradě. „Stalo se to tak rychle. Chtěla jsem jet na večer za tebou a říkala to zrovna mámě. Vtrhl za námi do pokoje, z ramínka na skříni popadl moje šaty na maturiťák, které jsme před pár dny s mámou koupily a roztrhl je. Začal křičet, že odsud nikdo nepůjde a strávíme Silvestra hezky pohromadě, jako jedna velká šťastná rodina," řekla s úšklebkem. „Máma se mě zastala a hádala se s ním. Chtěla, aby alespoň někdo měl normální začátek roku a ne jen samé hádky a násilí. Vtom ji ale jednu vrazil. Pak druhou, třetí. Ležela schoulená na zemi a kopal ji do břicha. Křičela jsem na celé kolo, ale vypadá to, že sousedi, kteří mámu často zachránili od horších zranění, odjeli na svátky někam pryč. Telefon jsem nemohla najít, abych zavolala policajty sama, ale pak se ozval zvonek a hádka se přesunula do kuchyně. Podařilo se mi dostat k oknu a vyklonit se z něj. Dál už to znáš," řekla.

„Nemysli už na to," utěšoval ji Matt. „Napadlo mě... teda jestli se na to cítíš," dodal. „Jase pořádá silvestrovskou párty a pozval mě. Původně jsem jít nechtěl, ale doma mám pocit, že se na mě všechno sype a nemůžu dýchat. Chtěl jsem tě vytáhnout aspoň na projížďku, ale pak se semlelo tohle," řekl a pokrčil rameny. „Ale asi je to blbost, tahat se v tuhle chvíli někam na párty."

„Naopak. Myslím, že je to dobrý nápad. Je to asi přesně to, co potřebujeme. Tady zůstat nemůžeme. Všechno to tady ještě tak... dýchá," řekla a vymrštila se na nohy. Odběhla do pokoje a vrátila se s hromádkou něčeho, co ještě před dvěma hodinama mohly být plesové šaty. Cáry saténové látky v barvě sakury vzala a hodila do koše ke všem těm střepům. „To bychom měli. Škoda, docela mi slušely," řekla se smutným úsměvem a pokračovala zpět do pokoje.

„Pořídíme ti nějaké hezčí," houkl za ní a čekal. Přemítal, jestli by neměl jít za ní, ale zároveň jí chtěl dopřát aspoň trochu soukromí. Po dnešku si zaslouží chvilku pro sebe víc než kdy jindy.

Když se vrátila, měla na sobě svou oblíbenou, skládanou černou sukni s kšandami a košili s motýlkem. Trochu se i nalíčila, aby zakryla červené flíčky od pláče. Ke tvářence přidala i řasenku a kouřové oční stíny. „Není to moc?" ptala se a pak se zatočila na místě, aby se mu ukázala ze všech stran.

Rty se mu rozšířily do širokého úsměvu. „Jsi nádherná." Pohlédl na svou rozepnutou červeno-černou flanelovou košili a tričko s R2D2 ze Star Wars pod ním, a dodal: „Jsme to ale páreček." Pak se oba tiše zasmáli. Matta smích stále bolel, ale věděl, že jakmile se smát přestane a začne se utápět v myšlenkách, zhroutí se.

Cesta byla vesměs tichá. Slyšet bylo jen rachocení staré převodovky a tlumená hudba z rádia. Matt měl jednu ruku na volantu a druhou svíral tu Zoeyinu. „Bude to v pohodě."

„Co když tam bude Scott?" Na to Matt nepomyslel, ale dávalo mu najednou docela smysl, že tam skoro určitě bude. Jase by si nedovolil ho nepozvat. Mohli doufat jedině v to, že sám pořádá nějakou párty, a tak nedorazí na tu Jaseovo.

„Tak si s ním poradíme. Vážně, není se čeho bát. Užijeme si pěkný večer, po tom všem svinstvu si to zasloužíme."

„Vážně jsi zrovna řekl svinstvo?" opáčila a zvonivě se zasmála. „Ty, takový slušňák?" dobírala si ho.

„Co by ne?" odpověděl a taky se zasmál. „I slušňákům se někdy dějou pěkně zasraný věci," dodal a oba propukli ve smích, se kterým jako by všechny starosti odplouvaly.