Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola dvacátá

11.12.2020, chvíli před půlnocí

„Utíkej, Zoey!" křikl Matt a znovu se ohnal po Scottovo hlavě. Věčně ulízané hnědé vlasy mu teď trčely na všechny strany, naprosto ignorujíc množství gelu, kterým byly popatlány. Ve tváři měl bolestný výraz smíchaný s pořádnou dávkou agrese.

Po druhé ráně ruka Mattovi už téměř hořela bolestí. Cítil, jako by mu rukou jiskřil elektrický proud jak v nějakým podělaným komiksu o superhrdinech. Ty by to ale určitě tak nebolelo. Nejsem žádnej hrdina. Jen podělanej středoškolák s pořádným průserem na krku. „Hned jsem u tebe," křikl znovu a odstrčil Scotta, který se po něm napřáhl, stranou. Nos, do kterého ho Matt udeřil, teď byl zbarvený do ruda a crčel z něj potok krve. Rozběhl se po schodech a strkal do lidí, kteří mu stáli v cestě. „Promiňte," odpovídal ve spěchu nadávajícím spolužákům, kteří chtěli tančit, a ne uhýbat nějakému trotlovi. Ohlédl se ve spěchu přes rameno, ale Scotta nikde neviděl. Zastavil se až před domem, kde na něj čekala Zoey. Postávala jen v tričku s krátkým rukávem a skládané černé sukni po kolena, kterou držely kšandy. Matt si svlékl mikinu a Zoey ji nabídl. „Pozor, rukáv je trochu..." Poblitej.

„V pohodě. Všechno bude lepší než tahle zima. Děkuju ti, Matte, vážně," řekla a usmála se na něj. „Kam teď půjdeme? Přijela jsem se Scottem autem a vůbec nevím, kde jsme."

„Já to tady znám. Zajdeme ke mně, jestli chceš. Tam bude aspoň teplo." Zoey jen přikývla a dali se pomalu do kroku.

Alkohol z nich obou už téměř vyprchal. Cesta to byla relativně krátká, přestože byla zima, tak i příjemná. Mattova pravá ruka pulsovala nahromaděnou krví a pomalu začala otékat. Na kloubech měl kůži i trochu potrhanou a zasychala mu na ní krev. „Jsi v pohodě? Dal jsi mu pěknou ránu," zeptala se Zoey.

„Vlastně dvě, jednu ještě potom, co jsi odešla. Nikdy jsem nikoho nepraštil. Proč ti nikdo neřekne, že to bude bolet i tebe, ne jen toho, kterého mlátíš?"

Zoey se zasmála. Ten zvuk zněl jako balzám na duši. Smát se ještě takhle chvíli, Matt by skoro zapomněl, co se dnes dozvěděl. „Až budu příště vést kurz kickboxu, určitě se zmíním."
„Ty vedeš...? Aha, vtip," řekl a nervózně se zasmál. Proč jsem takový dřevo? „Tak a jsme doma. Mamka doma není, tak se nemusíš bát, že bys na někoho narazila," řekl a otevřel dveře bytu. „Přinesu ti něco na převlečení a uvařím nám něco na zahřátí," řekl a zmizel v pokoji. Zběsile prohledával šuplíky a snažil se najít něco, co by jí mohl s klidem na duši půjčit, aniž by se za sebe styděl. Nakonec vyhrálo tričko s Batmanem a ze sušáku stáhl máminy tepláky.

Zoey postávala u lednice a prohlížela si fotky přidělané magnetem. Zastavila se nad tím, proč vidí na fotkách všude jen jeho a mámu. Jasně, rozvedený byl dneska kdekdo, ale Matt nepůsobil jako kluk z takové rodiny.

„Obleč si to. Myslím, že by ti to mohlo docela sedět," řekl. Z mrazáku vytáhl sáček s ledem a přitiskl si jej na ruku. Druhou rukou postavil vodu na čaj. Hrnek s ním položil na linku a čekal, až se Zoey vrátí převlečená.

Vypadala srandovně, přesně jak Matt očekával. Tričko jí bylo ohromné. „Až se trochu zahřeješ, rád bych ti něco ukázal."

„Můžeme jít klidně hned," řekla a natáhla se po svém hrnku.

Matt ji odvedl k sobě do pokoje a z šuplíku jí podal ještě mikinu. Otevřel okno a rukou mávl ke schodišti. „Až po vás, slečno."

Byla jasná noc, bez jediného mráčku, a tak bylo vidět celý oceán hvězd. Třpytily se jedna přes druhou, přesně jako na jednom z Van Goghových obrazů. Zoey jen tiše stála a tu krásu si vychutnávala každým úderem svého srdce. Matt ji odvedl ke křeslu, kam se posadila. Přitáhl si přepravku, na kterou si běžně odkládal nohy a také se posadil. „Vítej v mém tajném světě. Chodím sem, když je toho dole na mě moc, nebo když si chci ode všeho odpočinout. Nikdy jsem sem nikoho nevzal, když nad tím tak přemýšlím," zamumlal.

„Děkuju, Matte. Tohle je úžasný," řekla a společně dál sledovali tu nádheru nahoře.