Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola dvacátá druhá

12.12.2020, později

„Už bych měla jít, doma už se bude pomalu vstávat. Měla bych tam být, až se proberou. No, víš... ať je klid," řekla a smutně se na něj usmála.

„Ale říkala jsi, že tebe -"

„Ne, mě táta nebije. Nikdy na mě nevztáhl ruku. Všechno si vybíjel a pořád vybíjí na matce. Proto chci být co nejdřív doma, promiň."

„Ne, to je samozřejmost. Jen jdi. Jsem rád, že jsi tu se mnou zůstala takhle dlouho. Děkuju. Vážně mi pomohlo o všem si promluvit," řekl a věnoval jí úsměv. Zoey se začala svlékat z jeho mikiny, ale on jen zavrtěl hlavou. „Nech si ji, venku je pod nulou. Už takhle ti bude zima. Zbytek mi vrátíš později. Máma si ani nevšimne, že něco zmizelo."

„Tak se uvidíme ve škole," rozloučila se a spěšně ho objala. Matta to překvapilo, a tak ji jen v objetí neohrabaně podržel. „A děkuju. Bylo to od tebe vážně milý, takhle se za mě postavit," řekla a mimoděk si zasunula za ucho uvolněný pramínek ryšavých vlasů. Zadívala se na špičky bot a když se vrátila pohledem zpátky k Mattovi, usmála se. Usmála se tak sladce, že na vteřinu zapomněl, že má nemocnou mámu a že je svět tak kruté místo. Stál ve dveřích bytu a pozoroval, jak mizí v zatáčce schodů. Po chvíli zabouchl dveře a utíkal zpět na střechu, aby ji ještě naposledy spatřil. Přesně jak očekával, ohlédla se a zamávala mu. Den byl zase o něco krásnější.

Jak se ale vracel po schodech dolů do pokoje, realita na něj dorážela tvrději a tvrději. Úsměv se mu z tváře pomalu vytrácel a nahradil jej pokroucený úšklebek, který se stěží dal za úsměv považovat. Jak jsem to mohl nevědět? Před plesem mi přece máma nic takového nesdělovala. Měl můj návrat v čase nějakou spojitost s její nemocí? Spustil ji znovu? Jestliže se vrátím a Zoey obětuju, zachráním tak mamku? Co mám dělat?

Matt se v myšlenkách utápěl pár hodin, slunce už vyšlo a Linda stále nebyla doma. Vyrazila si předchozí večer s Hankem na večeři, kde mu chtěla sdělit ty nepříjemné novinky, a to, že možná co nevidět umře. Rakovina prsu, kterou v mládí překonala, zasáhla druhé prso, které jí po mnoha hodinách chemoterapie a operaci doktoři zachránili. Nevěděla vůbec, co si počít. Po letech samoty opět poznala příjemného muže, se kterým si dokázala představit své staří, ale teď bylo v sázce i několik dalších let. Vyhlídky na verandu a houpací křeslo na něm pouštěla radši rovnou z hlavy. Začne to celé nanovo, pomyslela si, když předchozího večera hleděla Hankovi do očí a naslouchala jeho vtipům. Prsty svírala pevně skleničku s vínem, až se divila, že pod tím tlakem ještě nepraskla.

„Zlato? Děje se něco? Jsi dnes nějaká vykolejená. Dává ti zabrat ten případ? Pusť to z hlavy, máme pro sebe celý volný večer. Po večeři se zastavíme u mě a..." řekl, chytil ji za ruku, která tak urputně svírala skleničku a složil ji do svých dlaní. „Pak ti to pořádně udělám a ty na všechno zapomeneš," zašeptal a nohou se pod stolem otřel o tu její. „Všechny tvé problémy se rozplynou." Kéž by, Hanku, kéž by tohle sex mohl vyřešit.

„Musím ti něco říct. Víš, jak jsem ti vyprávěla o Matheasovi..."

„Co se stalo s juniorem?" podivil se. Číšník jim mezitím dolil sklenice dalším červeným vínem.
„Myslela jsem mého exmanžela. Když byl ještě junior malý, měla jsem zdravotní problémy, bývalo mi často nevysvětlitelně špatně, s manželem jsme tenkrát doufali, že by to mohlo být další těhotenství, ale byli jsme bláhoví," zasmála se hořce. „Tělo mi stravovala rakovina, pomalu ale jistě. Prošli jsme si spolu tím nejhorším peklem, vůbec si nedovedeš představit, jak bylo těžké se léčit a zároveň vychovávat malé dítě." Hank se na ni jen soucitně usmál a sevřel její ruku pevněji, protože se začala třást. „Včera jsem byla u doktora. Relaps, oznámil mi. Rakovina se mi vrátila," zajíkla se a začala plakat. Číšník opodál si jí všiml a chtěl běžet k nim, ale Hank ho posunkem zastavil.

„Zlato," řekl a znovu ji stiskl ruku. „Společně to zvládneme, není se čeho bát. Jsi silná žena, jedna z nejstatečnějších bytostí, kterou jsem za celý svůj život potkal. Dokážeme tu mrchu znovu překonat. Ničeho se neboj," řekl, došel k její židli a políbil ji.