Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola dvacátá osmá

28.12.2020

„Máš moc milou mámu. Líbí se mi její sestřih," řekla a usrkla ze své kávy. Byla sladká jako cumel, přesně tak, jak to má ráda. Téměř by díky ní zapomněla, že ještě před chvílí se třásla jako osika. Mattova společnost jejímu uvolnění jen pomáhala.

„Jo," zamumlal Matt a prohrábl si vlasy. „Chtěla si je zkrátit, než..." nedořekl a zadíval se na západ slunce, který byl sotva vidět skrz šedé mraky, ze kterých padaly sněhové vločky.
„Chápu. Už začala chodit na chemoterapii?"

Matt přikývl. „Dává jí pěkně zabrat. Nevypadá na to, ale je pořád hrozně zesláblá. V práci to naštěstí chápou a dělá teď jen na částečný úvazek, ale stejně myslím, že toho bude muset brzy nechat. Teď má pár dní dovolenou, ale nedovedu si představit, že by se po Novém roce měla vrátit do kanceláře. Mám o ní strach, Zoey."

„Tvoje máma je z vyprávění silná ženská. Zvládla to jednou, určitě to dokáže znovu," řekla, stiskla mu zápěstí a povzbudivě se na něj usmála.

„Ten je nový, dostala jsi ho k Vánocům?" řekl a poukázal na náramek, který se jí pohupoval na ruce.

„Je od Scotta," řekla stroze a náramek si sundala. „To je taky důvod, proč jsem tady," řekla a Matt jí věnoval překvapený výraz. „Nechci říct, že bych s tebou nebyla ráda, to vůbec ne. Promiň, jestli to tak vyznělo. Jen..."

„Ublížil ti?" zeptal se a chytil ji za roztřesenou ruku a náramek položil na přepravku opodál.
„To ne. Ne fyzicky, spíš... Hele musíme se o tom bavit?" řekla a v očích se jí blýskl záchvěv strachu.

„Měli bychom, Zoey. Jestli ti ublížil, musím to vědět. Tohle nemůže pokračovat donekonečna," řekl starostlivě a poklekl před ní, aby nemohla uhnout pohledem. „Tak co se stalo?"

Zoey se zhluboka nadechla. „Začalo to tak pěkně, vyměnili jsme si dárky, smáli se, prostě hezký normální den, jako všechny ostatní předtím. Ale pak zjistil, že nechci jít na Harvard s ním a už to jelo. Šíleně se rozzlobil. Kopal do věcí a začal říkat, že se s ním rozcházím (aspoň zatím ne, pomyslela si), přitom jsem nic takového zatím v plánu neměla. Je brzy se rozhodovat, když ještě ani nevím, kam mě přijali. Navíc, Yale od Harvardu není tak daleko, je to jen pár hodin autem."

„Takže jste se pohádali," usoudil. „Nechala jsi ho na sebe křičet a zase mu to prošlo. Myslel jsem, že ti to minule stačilo. Skoro ti ublížil, Zoey," řekl a ochranitelsky sevřel její ruku ve své. Nevytrhla se mu, jen ji stiskla silněji.

„Vždyť já vím, ale tohle-"

„Tohle co? Začínáš ho omlouvat, a to se mi vůbec nelíbí. Proč jsi potom tady?"

„Potřebovala jsem si promluvit s někým normálním. Scott mě děsí, Matte. Děsí mě ty jeho změny nálad. V jednu chvíli na mě křičel tak, že jsem upadla do úplného transu, tělo mě neposlouchalo a nemohla jsem pohnout jediným svalem. Nemohla jsem dýchat a srdce mi bušilo jako zběsilé. Pořád dokola jsem myslela jen na to, že už co nevidět určitě umřu, že už to budu mít konečně za sebou," řekla a pak se dala do pláče. „Když bylo po všem, koukal na mě očima, který jsem nepoznávala. Byly milé, vůbec se v nich neodráželo to zlo, co předtím. Chci to mít už za sebou, tohle všechno. Kéž bych Scotta nikdy nepotkala a nedala se s ním na té party dohromady. Skylar mě tenkrát vytáhla ven, jednou jedinkrát jsem se k tomu nechala umluvit a jak to dopadlo? Chodím s člověkem, kterého miluju, přestože už si tím pocitem nejsem vůbec jistá, a zároveň z něj mám hrůzu. V noci celé hodiny koukám do stropu přemýšlím a nemůžu usnout. Jestli se teď mohl táta uklidnit, tak by mohl i Scott, nebo ne? Lidi se přeci mění neustále." Matt se k ní přiblížil a schoulil ji k sobě do náruče, ve které ji pak dlouhou dobu kolébal, dokud její pláč neustal.

„Nemysli teď na to, prosím. Uděláme si hezký den a pak to teprv probereme, co říkáš?" Přikývla a hřbetem ruky si otřela slzy. Rozmazanou řasenku měla po celé tváři. „Jsi nádherná holka a tohle, co prožíváš si ani kouskem duše nezasloužíš. Společně na něco přijdeme, ano?" řekl a pohladil ji po tváři. Zoey si místo odpovědi Matta přitáhla blíž k sobě a políbila ho.