Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola třináctá

4.12.2020

„Matte, vstávej! Přijdeš pozdě do školy," houkla Linda přes dveře, zatímco se upravovala v zrcadle. Dnes ji čekal důležitý soud. Mělo se rozhodnout, zda Geralda Jeffersona zprostí nebo nezprostí viny. Na případu dělala hodiny a hodiny a přestože věděla, že svou ženu opravdu zabil, bylo její prací, ho co nejlépe obhájit a zachránit před mřížemi. Svou práci dělala skvěle a bavila ji, ale měla dny, kdy se nenáviděla za všechny ty parchanty, které před vězením zachránila. Mnohdy pak později slyšela, jak její klienti znovu vraždili a znovu jim to prošlo. Kolikrát si říkala, že už to dělat nebude, že se bude věnovat něčemu lepšímu – zachraňovat lidi, kteří si to zaslouží, dělat rozvodové právo – cokoli, jen aby se vyhla tomuhle. Jenže, jak už to bývá, z těhlech parchantů se sypaly největší peníze a ty ona potřebovala, jelikož se synem zbyla sama na byt s hypotékou a spoustu dluhů po manželovi a po své léčbě.

„Už jdu, mami," zavolal Matt. „Obléknu se a jdu, musel jsem tu něco dodělat," řekl, zatímco narychlo škrábal domácí úkol. Ukázalo se, že ne všechno ze školy si pamatuje a že není nejlepší nápad si při každé hodině pod lavicí číst.

Hodiny se neskutečně vlekly. Matheas se ale snažil přinutit se vnímat výklad, aby si udržel dobré známky. Máma ho viděla na Yale a on ji nemohl zklamat. Nechtěl. Ne, když ona sama tak tvrdě dřela, aby se měli tak, jak se měli. Přestože ho čekala maturita a on měl školu už takřka vybranou a přijetí na ní téměř jisté, stejně nevěděl, jaký obor si vybrat. Práva, jako jeho matku, ho nelákala, ale neměl od čeho jiného se odrazit. Napadlo ho učit literaturu, to by ho bavilo, ale učitelství moc peněz nevynášelo. Přestože poradenství s pedagožkou ohledně výběru školy už absolvoval před plesem, stále nevěděl, pro co se nakonec rozhodnout.

„Posloucháš mě vůbec?" okřikl ho Jase a zamával mu rukou před očima. Matt se vrátil zpět nohama na zem a snažil se vzpomenout si, o čem to Jason mluvil.

„Eeeh?"

„Co se to s tebou v poslední době děje? Scott říkal, že se nějak moc motáš kolem jeho holky, je to pravda? Nebuď blbej, zrovna jemu dělat do kundy. Nevíš, co se o něm říká, sakra?"

„Musíš pořád mluvit takhle? Navíc, já mu přece nedělám do holky. Zoey...," začal a zamyslel se. Jak mu měl říct, že se musí držet nablízku, aby zjistil, proč se před plesem vypaří, aniž by mu znovu prozradil, že se vrátil v čase? „Jsme jen přátelé, nic víc. To nemůže mít kamarády?"

„Neřekl bych, že stojíš o to, s ní být jen kamarád," řekl a žďuchl ho mezi žebra loktem. „Vidím, jak po sobě při obědě pokukujete. Takovej jsi nikdy nebyl, Matte. Jediný, co tě vždycky zajímalo byla škola a knížky. Teď zjistím, že se motáš kolem týhle holky a já jsem rád, ne že ne, víš sám, že jsem ti stejně chtěl brzy nějakou buchtu dohodit, ale musím tě varovat. Drž se od ní dál, jestli víš, co je pro tebe dobrý. Proč sis musel vybrat zrovna ji, sakra?" řekl a roztržitě si prohrábl vlasy. „Dej na sebe pozor, brácho. Lidi si začínají všímat a nemyslím si, že je dobrý, aby tě vídali s holkou kapitána lakrosovýho týmu."

„O nic nejde, fakt. Scott může být úplně v klidu a jestli s tím má problém, ať mi to přijde říct sám," namítl, přestože si uvědomoval, že po něm Zoey pokukuje a on po ní. Tak je to přece mezi přáteli normální, ne? Navzájem vědí, že existují, umí ocenit, když to protějšku sluší, a tak podobně.

Jase poraženecky zdvihl ruce. „Jak myslíš, kámo, jak myslíš. Jen pak neříkej, že jsem tě nevaroval."

Matt cestou domů uvažoval nad Jaseovými slovy. Obracel si v hlavě jeho varování. Mezi ním a Zoey přece nic nebylo, tak o co šlo? Někdy zašli spolu na oběd a při těch Scott vždycky byl, potkávali se na hodinách a občas prohodili pár slov. Zvažoval, jestli přijmout její pozvání na víkendovou kávu. Tohle bylo asi to poslední, co měl udělat, aby Scotta uklidnil, ale čert to vem. Matheas půjde, ať se to jejímu příteli líbí, nebo ne. Je dospělá a může se snad za sebe rozhodovat sama.