Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola třicátá třetí

5.4.2021

„Jsi v pohodě, brácho?" zeptal se Jason a stiskl mu rameno. Druhou rukou si setřel slzy, které se mu nepodařilo zastavit. Bethany vedle něj také plakala.

Hlava ho bolela, jako by ho někdo praštil lopatou a na jazyku cítil železitou chuť krve. Matt se rozhlédl. Stromy se vychloubaly světu drobnými kvítky, bílými, růžovými, sem tam se objevilo nějaké zelené poupátko. Hroby Princetonského místa posledního odpočinku byly zdobené čerstvým kvítím, jiné umělými a nevkusnými napodobeninami, u některých ležely jen obaly od dohořelých svíček. Hrob, u kterého stál on, nesl matčino jméno s datem úmrtí 29.3.2021. Ležela tam spolu s otcem, konečně se znovu snad setkali. To jsem v budoucnosti? Takže jsem ji stejně nemohl zachránit, jen ji život o pár měsíců prodloužit, pomyslel si.

„Kde je Zoey?" zeptal se, když ji nikde pohledem nenašel.

Jase se zatvářil překvapeně. „Kdo? Myslíš Zoey Cameronovou?" Matt přikývl. „Chlape, jsi v pohodě? Před pár týdny ji našli mrtvou, byla toho plná celá škola a noviny. V televizi to běželo pořád dokola," řekl a když viděl Mattovo stále nevědoucí pohled, pokračoval. „Utekla z domova, pár dnů se toulala a jen co se vrátila domů, stala se ta nehoda," řekl a hlasitě polkl. Zafoukal vítr a on se při tom chladném dotyku na tváři otřásl. „Kde jsi byl poslední týdny? Přece se o tom mluvilo," zeptal se a ve tváři se mu mihl oblak obav. „Já vím, že je to teď všechno na pytel, co ti máma umřela, ale jsme tu s Beth kdykoli pro tebe, ano? Musíš se dát do kupy," řekl a povzbudivě ho objal.

„Jaká nehoda?" ptal se zvědavě.

„Cože?"

„Se Zoey. Co se s ní stalo pak, když se vrátila domů?"

„Ještě to řeší policajti, ale vypadá to, že v tom měl prsty její otec. Sedí teď ve vazbě a čeká na rozsudek," řekl a dál zíral na kamennou desku před sebou. „Tvoje máma byla úžasná, škoda takového člověka."

Matheasovi se zastavilo srdce. Kdyby ho Jase nechytil, spadl by na zem, těsně vedle matčina náhrobku. Jak se to mohlo stát? K čemu je schopnost vracet čas, když nemůžu nikoho opravdu zachránit? Zkazil jsem to ještě víc, než to bylo. Rozplakal se. Klesl na kolena vedle matky, uchopil květiny, které byly ve váze a mrštil jimi o náhrobní desku. „Do prdele!" nadával a běsnil. Černé sako si serval z ramen, jeden z knoflíků nevydržel a uletěl, a zahodil ho. Ostatní pozůstalí na něj koukali – někteří jako na blázna, někteří plní pochopení a bolesti. Bavili se o něm téměř všichni okolo, polohlasem vedená diskuze plné lítosti mu neunikla, ale on je neposlouchal.

Postupně všichni odešli a zůstal jen Jason. Položil mu ruku na rameno a pak si ho přitáhl do objetí.
„Až budeš připravený, můžeme jít. Vím, jak to bolí, brácho. Nedus to v sobě ani minutu, jinak tě ta bolest postupně sežere zaživa. Dám ti teď ještě chvíli a počkám v autě, ano?" Matt přikývl, ale pak, když už se měl k odchodu, na něj zavolal. „Jo?"

„Já to takhle nenechám. Nemůžu je ztratit obě," řekl rozhodně a postavil se. Hlava se mu stále točila, ale usoudil, že to bude muset vydržet.

„Nevěděl jsem, že jste si se Zoey byli blízcí," řekl udiveně. „Nic s tím ale nenaděláš, Matte. Bohužel. Jsou pryč, obě," dodal smutně.

„Vrátil jsem se v čase, Jasei a teď to hodlám udělat líp," řekl a hřbitov se mu rozplynul před očima v barevné šmouhy. Hlavou mu projela ohromná bolest, jako by mu do ní udeřil blesk. Zapotácel se a propadl se časem.

~

„Doktora! Přivolejte doktora," volala Zoey na celou čekárnu s bezvládným Mattem v náručí. Držela ho tak tak za ruku, až se divila, že mu ještě nevykloubila rameno. Bez její pomoci by se ale sesunul rovnou na linoleum. Hank se probral ze svého lítostného kolotoče a pomohl Matta udržet na nohou, které připomínaly spíš dva kusy želé. Měl je nepřirozeně rozhozené, každou na jednu stranu. Pak ale otevřel oči.

„Tak se mi tě přece povedlo zachránit. Díky bohu," zamumlal a pak jí vtiskl polibek krví potřísněnými rty. „Už jsem myslel, že tě nikdy neuvidím," řekl. „Miluju tě, Zoey, musíš to vědět." Poslední, co spatřil, než znovu ztratil vědomí, byl její sladký úsměv na tváři plné pih, mezi všemi černými šmouhami od pláče.