Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola osmnáctá

11.12.2020

„Brácho, co víkend? Nějaký plány? Doufám, že se večer uvidíme u mě na párty. Naši nejsou doma, tak zakalíme. Většina týmu přijde," sdělil mu Jason. Nadšení mu přímo tryskalo z očí a bylo nesnesitelně nakažlivé. „Bethany vezme i nějaký svý kámošky, takže si myslím, že můžeme klidně počítat i se všemi roztleskávačkami," řekl a drcnul loktem do Scotta, který vypadal zamyšleně. „Co je to s tebou, kámo? Tenhle tejden jsi jak vyměněnej. Snad nejsi zamilovanej," odfrkl si a nahlas se zasmál.

„Ten Mathias, znáte se hodně dobře?" zeptal se po chvíli přemýšlení a upřel pohled na svého spoluhráče. Svlékl si dres a pohodil ho k ostatnímu pomačkanému a propocenému oblečení.

„Myslíš Dwighta? Matt je pohodář, proč?" udivil se Jase.

„Myslím, že mi dělá do holky," řekl a posadil se na lavici opodál. Zbytek týmu dál pokračoval v převlékání, někteří už se chystali do sprch. „Dneska to byla parádní práce, hoši. Ještě pár takových her a letošní pohár máme v kapse," křikl na všechny. To spustilo hlučné pokřiky a burácení. Kluci mlátili pěstmi do laviček tak nahlas, že se Jase divil, že na ně nevlítl trenér. „Víš o tom něco?" řekl zpátky k Jaseovi, který už se stihl zamotat do ručníku.

„Matt není typ na holky," řekl rozhodně. „Jdeš už do sprchy? Musím dnes vypadnout co nejdřív, ať na večer všechno připravím. Protože dneska to bude hukot!" zakřičel poslední větu a tým opět ožil a veškerá vřava s ním.

„Je buzík?" udivil se Scott a byla na něm znát úleva.

„Není teplej, jen je prostě...," řekl Jase a prohrábl si potem navlhlé vlasy. „Podivín. Panic. Knihožrout. Introvert. Vyber si z toho, co chceš, ale není to kluk, co by ti dělal do holky. Do jakýkoli holky," zdůraznil. „Věř mi. Můžeš být úplně v klidu. Vsadím se, že ten čas, který spolu tráví se buď učí nebo rozebírají konspirační teorie okolo literárních postav. Matt je do učení magor. Ale co bych si stěžoval, dělá mi úkoly," řekl a nahlas se zasmál. V hlavě mu ale do smíchu moc nebylo. Co to ten Matt zase vyvádí? Nevaroval jsme ho snad před Scottem?
„Snad máš pravdu. Potřebuju Zoey aspoň do plesu. Nebo už jsi snad zapomněl?"
„Jak bych mohl zapomenout, vole?" znovu se zasmál. „Dost jasně jsme si vyhranili pravidla. Jen si trochu říkám, jestli to není od nás moc podlý," řekl a zazubil se. Scott propukl ve smích.
„Snad ti na tý krávě nezačalo záležet. Je to přece jen další zářez. Navíc bratři před buchtama."
„Samozřejmě, bratři před buchtama," řekl a stiskl Scottovi ruku, přitáhl si ho na hruď a poplácal ho po rameni. „Jen si říkám... Zoey vypadá jako hodná holka," namítl Jase.
„Po matuře už na tom stejně nesejde. Přece s sebou na Harvard nepotáhnu holku ze střední. Byl bych úplně blbej, kdybych mezi ty kundičky tahal přítelkyni." To slovo vyplivl, jako by snad označovalo něco nepatřičného – nehodného spatřit tenhle úžasný, idylický svět plný sportu, nezávazného sexu a chlastu. Jase se jen hořce zasmál a pokračoval do sprchy, kde si pod horkým vodopádem nepatrně povzdechl.

„Vítej, brácho!" zakřičel Jase mezi dveřmi, jelikož z domu duněla hlasitá hudba. Téměř slyšel, jak okna v rámech nadskakují. „Čau Zoey. Tak jste dorazili oba," řekl Jase. „Soudek je v kuchyni a panáky si můžete nalít přímo u baru," řekl a zavřel za nimi dveře. Jeho hlas splynul s hudbou, která byla po zabouchnutí dveří ještě mnohem hlasitější. Řičení zvonku tak snadno zaniklo v dunění bas. Jase dveře otevřel až po esemesce, které si všiml jen díky náramku, který mu vibroval na ruce.

„Matte! Tebe bych tady nečekal," řekl překvapeně a prsty si projel vlasy. „Bečka je v kuchyni a panáky u baru, ale ty asi stejně pít nebudeš, viď?" zeptal se a zasmál se.

„Dnešek je výjimkou, Jasei. Dneska se opiju. Na ničem jiným už nezáleží," řekl a vpadl dovnitř domu. Vrhl se k baru a otočil do sebe panáka, kterého rozléval Scott sobě a Zoey. „Sorry kámo, já tohle dnes potřebuju víc," zvolal a přivlastnil si rovnou celou láhev.