Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola osmá

25.11.2020

Matt se probudil do mrazivého rána s úsměvem na tváři, který byl po dlouhé době nenucený. Neměl chuť se zahrabat znovu do deky, předstírat nemoc a celý den se provrtávat stránkami jedné z jeho oblíbených knih. Čekala ho sice písemka z literatury, jedna z těch důležitějších, ale ani to mu nekazilo radost.

„Stalo se něco, Matheasi? Dnes vypadáš nějak... jinak," podotkla jeho matka, když ho mezi sousty pozorovala. Společné snídaně u nich byly jen výjimečnou záležitostí. Linda málokdy měla čas, aby se doma ráno zdržela natolik, že se se synem pozdraví, natož aby se společně nasnídali.
„Čeká mě důležitej test, jeden z posledních, než přijdou maturity. Profesor Connor říkal, že nám potřebuje udělat ještě nějaké známky, aby mohl uzavřít pololetí. Pak už nás čekají jen přípravy, opakování, vždyť to znáš," řekl a sevřel hrnek s kávou pevněji než předtím.
„To nemyslím," řekla a za bradu mu nadzdvihla hlavu tak, aby se nemohl vyhnout pohledu do jejích očí. „Vypadáš... šťastněji. Asi nejvíc uvolněně od té doby...," řekla a odmlčela se. Uvolněný úsměv na tváři jí ztuhl. Odsunula prázdný hrnek dál od sebe a zvedla se od stolu. „Musím zase jít. Už takhle jdu pozdě," řekla a mrkla na hodinky. Popadla kabelku a brašnu s notebookem, a zastavila se ve dveřích. „O víkendu můžeme něco podniknout. Dlouho jsme na sebe teď neměli čas, já vím. Ráda bych to napravila, dítě moje. Vezmu si v práci volno a někam si vyrazíme, ano?" řekla a znovu se usmála. Matt jí nápad jen automaticky odkýval a myslel si o něm svoje. To říká vždycky a pak stejně trčí v práci.

„Jasně, mami. Teď už běž, ať nemáš v práci průšvih. Mám tě rád. Pa."

„Já tebe, zlatíčko," řekla a ukázala na syna ukazováčkem. „Víkend," pak na něj mrkla a odešla.

Hned, co usedl do lavice napravo od Jasona, Jason spustil: „Kámo, já to včera dokázal!" Nastavil Mattovi pěst, aby si přiťukli prsty, jako to Jason dělal se všemi svými kámoši. „Zabralo to, a ještě včera jsem ji měl u sebe v posteli. Jak je možný, že s takovýma vědomostma sám nemáš do čeho píchnout?" zeptal se a vlastní slovní hříčce se hlasitě zasmál. „Po tom, co jsem ji u skříňky překvapil s celou školní kapelou a omluvil se jí, za písničky od Eda Sheerana jsem zpoza zad vytáhl květinu. Ta holka se naféra rozbulela a padla mi kolem krku. Celá chodba tleskala. Kde jsi včera sakra byl, že jsi to neviděl? Dokonce i v šatně u tělocvičny si o tom ráno šuškali."

„A co tys dělal v dámský šatně?" popíchl ho.

„V panský, vole. Vypadá to, že jsme pár kluků tady inspirovali k dalším takovým gestíčkům. Zachránil jsi mi prdel, Matte, a teď je čas na mně, abych pomohl já tobě. Řekni mi jméno. Jméno jediný škebličky a do týdne ji máš."

„Mluvíme tady o holkách, Jase, ne o plodech moře. Nechápu, že s tímhle vyjadřováním u nějaký pochodíš."

„Nemůžeš tak mluvit před nima, to dá rozum, brácho," řekl a poplácal ho po rameni s vítězoslavným výrazem na té jeho samolibé tváři.

Mezitím zazvonilo, a tak Jason už z Matta nevytáhl, kde se včera ulil, když jeho úžasný romantický výstup neviděl. Vidět ho ani nemusel. Holky evidentně měly nějaké radary, pomocí kterých si tyhle zprávy předávaly, jelikož si o Jasonovi opravdu šuškala celá škola. Holky si přály, aby jejich kluci nebyli takový necitelný pařezy, nebo rovnou Jasona chtěly pro sebe. Některé litovaly, že mu daly kdysi košem a byly by mu tentokrát ochotné mu nevěrná škobrtnutí odpustit. Matt nad těmi klepy jen kroutil hlavou. Trvalo skoro týden, než se začalo mluvit o něčem jiném. Tentokrát to musel být ale pořádný oříšek, a to takový, že holka ze třeťáku, Elisabeth Crokwoodová, je údajně těhotná. Holt, střední škola je místo nevídaných možností.