Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola šestnáctá

5.12.2020

„Vrať se za mnou do postele, kotě," žadonil Scott. „Odlož ten telefon a pojď si to rozdat ještě jednou, než mi zmizíš. Kdo tě tak urputně shání?"

„Máma," odpověděla Zoey okamžitě bez rozmyslu, ale dál v hlavě rozebírala každé písmenko příchozí zprávy.

„Večer tě má zpátky doma, tak ať nevyvádí. Pojď si ještě zablbnout," řekl, zvedl se do tureckého sedu, chytil ji za ruku a snažil se ji stáhnout k sobě do postele. „Dej mi ten telefon. Napíšu jí a vysvětlím, že teď nemáš čas. Máš totiž mezi nohama pořádnýho samce. To by snad mohla pochopit, nemyslíš?" Od ucha k uchu se na ní zazubil. Zoey mu jen věnovala předstíraný znechucený výraz a telefon schovala do kapsičky v batůžku. „Neblbni, dej ho sem. Nenechám se znovu rušit. Na tohle se potřebuju pořádně soustředit," řekl a zabořil jí obličej do rozkroku. Nepozorovaně si nohou přitáhl batůžek blíž k sobě a telefon z něj vytáhl. Zvedl hlavu z klína a na telefon se zadíval. Odtáhl se od Zoeyina klínu a pohoršeně se na ní podíval. „Tak máma, jo?! Máma?! Tomuhle parchantovi říkáš mami? Je to nějaká zvráceně úchylná erotická hra nebo jen zatraceně ubohý pokus o lež?! A nezkoušej mi kecat!" rozkřičel se náhle. Zoey se pokusila natáhnout po telefonu, ale Scott jí to nedovolil a zvedl ruku tak vysoko, aby na ní nedosáhla. Zvedla se z postele a pár kroky se přesunula ke dveřím. „Kampak?"

„Musím domů, doopravdy," odpověděla. „A tohle... s Matheasem přece nic nemám, jak tě mohlo něco takového vůbec napadnout? Miluju tě, Scotte," pronesla a upřela na něj kamenný výraz. Neuhnula očima, dokud znovu nepromluvil.

„Jen jestli..." odfrkl si a zadíval se na prádelník.

Zoey si založila ruce na prsou a věnovala mu pohled, který říkal to jako vážně? "Musím fakt běžet. Přísahám, že mezi mnou a Mattem-"

„Tak teď už je to Matt, co to bude příště?! Miláček? Nějak rychle se nám posouváš v přezdívkách, nemyslíš?" Na krku se mu napnuly šlachy a vystoupla žíla, která nebezpečně hlasitě tepala.

„Zlato, tohle přeci nemůžeš myslet vážně. Jen jsme si párkrát povídali a ráno jsme spolu byli na kafi."

„To skončilo," řekl a výhružně na ni ukázal prstem. „Nechci už o něm slyšet, jasný?"

„Jsi sladkej, když žárlíš," pozlobila ho a doufala, že ho to naopak ještě nerozběsní. Chtěla, aby celý incident nechal za nimi. Došla až k němu, políbila ho a sáhla po telefonu, který pořád pevně svíral mezi prsty. Jeho stisk konečně povolil a Zoey si telefon uschovala zpět do batohu.

„Nerad bych, aby to bylo oprávněně. Jsi moje láska, to víš ne? Musím si pohlídat, co je moje a žádnej Mathias mi na to hrabat nebude!"

„Je to Matheas," opravila ho. „A nejsem žádný kus masa, ale tvoje holka."

„Vidíš?! Ještě ho přede mnou bráníš. Asi jsi mi špatně rozuměla. To jméno slyším naposledy. Jinak ho zmasím. Rozumíš?!" vykřikl.

„Jas-sně," odpověděla. „Nemusíš hned křičet. O nic nejde," řekla a začala sbírat svršky. Rychle se oblékla, v zrcadle si poupravila vlasy, sebrala batoh a ve dveřích se otočila na patě. „Tak pa," pískla.

„Nazdar," vyštěkl už o něco klidněji, ale ani se na ní nepodíval.

Zoey zaklapla dveře a prošla prázdným domem až k hlavním dveřím. Potlačila vzlyk a znovu si v hlavě přehrávala, co se to tady zrovna odehrálo. Vážně mi vlastní kluk zrovna vyhrožoval? Určitě se mi to jen zdálo. Miluje mě a jen se bojí, nic víc v tom určitě není. Taky bych asi vyváděla, kdyby mu psala jiná. Některé úryvky rozhovoru se jí ale stále vracely na mysl. To jméno slyším naposledy. Asi jsi mi špatně rozuměla. Nevěděla, co si má o svém příteli myslet. Nakonec usoudila, že to jistě nemyslel tak zle, jak to vyznělo, přesto ale nebude vhodný kobru dráždit bosou nohou a vyťukala rychlou sms, ve které ho znovu ujišťovala, že ho miluje.

Doma byla matka, i otec už se objevil. V bytě byl ale neobyčejný klid. Po dlouhé době se nekřičelo, a ona tak ani neměla chuť zalézt si do postele a předstírat, že neexistuje. Společně povečeřela s rodiči, kteří se na sebe nezvykle usmívali. Po jídle si vzala matku stranou a zeptala se jí, co to mělo znamenat. „Je připravenej mi odpustit. Byl venku s přáteli a došlo mu, že jsem všechno, co má," odpověděla a Zoey nad celým dneškem jen nestačila žasnout. Ještě když toho večera usínala si celý den přehrávala v hlavě. Nakonec odeslala krátkou opožděnou odpověď, než usnula.

Někdy si to určitě zopakujeme. :)