Vrať se, cizinko |ONC 2021| ✔️

kapitola dvanáctá

29.11.2020

Po večeři, u které se Matheas (znovu) poznal s Hankem, máminým novým přítelem, zalezl k sobě do pokoje a přemýšlel. Kolik takových dní ještě bude? Kolik jsem toho stihl za ty tři měsíce prožít a zapomenout? Neudělal jsem v čase nějakou díru, kvůli které se věci udají jinak? Lámal si nad tím hlavu ještě dlouho do noci, jelikož viděl až příliš sci-fi filmů, kde návrat v čase vždycky znamenal akorát průser.

30.11.2020

Zoey spala neklidně. V posteli se neustále vrtěla a přemýšlela, co se asi stalo, zatímco nebyla doma. Scott vedle ní cosi mručel ze spaní, doufala, že ho její hlasité myšlenky nebudí. Měla domnění, že za situaci doma může svým způsobem ona. Kdyby se večer před nezmiňovala o Scottovi, táta by určitě nevybuchl a matku nezbil. Chtěla si jen vyrazit a on ji takhle zřídil. Je to monstrum, co patří za mříže. Stejně ho ale nedokázala udat. Ve vzpomínkách viděla jen toho nejlepšího tátu, jakým kdysi byl. Na Zoey ruku nikdy nevztáhl, alespoň to se mu dalo přičíst k dobru. Je čas vrátit se domů.

Zazvonil budík a Scott sebou škubnul tak, že to Zoey vyděsilo víc než samotný alarm. „Co se děje?" ptal se zmateně. Jeho běžně uhlazené hnědé vlasy teď trčely všemi směry.

„Vstáváme do školy. Je pondělí, zlato," odpověděla mu a políbila ho. Zvedla se z postele a začala sbírat svršky, které minulou noc poházeli po celém pokoji. Navlékla si tričko s Ramones a nasoukala se do tmavých silonek a černé sukně s vysokým pasem. „Vyčistím si zuby a můžeme vyrazit," houkla na něj z koupelny. Scott jen zabořil hlavu do polštáře a nevypadal, že by se měl k nějakému vstávání.

Hodiny se mučivě vlekly. Jediným malým plusem byla hodina informatiky, kde po nich učitel nic nechtěl, jelikož byla třída relativně pokročilá a napřed v učivu. Zoey si položila hlavu na stůl, odsunula klávesnici bokem a zavřela oči. Bylo jí do pláče, ale snažila se to nedat najevo. Měla klid, dokud si jí nevšiml kluk u vedlejšího počítače.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Matt. „Jsi hrozně bledá."

„To je moje normální barva," zalhala. „Co břicho? Už to nebolí? Dala jsem ti pořádnou pecku."
„V pohodě, puding tomu opravdu pomohl," zalhal a ji to rozesmálo. Smích mu ale připadal neupřímný, působila o to smutněji. „Opravdu jsi v pohodě?" zeptal se znovu.

„Jo, dobrý. Vážně," dodala, ale na uvěřitelnosti to nepřidalo.

„Po téhle hodině jdu na oběd, přidáš se ke mně s Jasonem?" zeptal se v naději.

„Jasně, to bych mohla," řekla a zasunula si pramen vlasů za ucho.

„Téda, to byla fronta," houkl Matt k Jaseovi, který si sedal k volnému stolu. Bethany se na něj culila zpoza svého salátu. Zoey se usadila hned vedle Matta a dala se mlčky do jídla.
„Zlato!" ozvalo se z druhého konce přeplněné jídelny. Scott se řítil ke stolu i se svým tácem přetékajícím horou jídla. Burger, hranolky, zákusek, müsli tyčinka i plechovka coly se otřásly, jak Scott praštil tácem o stůl. „Přidám se k vám, jestli nevadí," houkl k ostatním, protože mu neuniklo, jak si Jason s Mattem vyměnili pohledy. Zoey se na Matta omluvně podívala.
„Vůbec, brácho," odpověděl Jason a naznačil Mattovi, aby to neřešil. Zoey se dala do hovoru se svým milým a Jason se zase věnoval Beth. Matheas si povzdechl a pod stolem vytáhl z batohu knihu a dal se mezi sousty do čtení.

„Jsem doma," zavolala Zoey na prázdný byt a potichu za sebou zavřela dveře. Batoh položila na zem a opatrně se vydala do pokoje. Nakoukla do ložnice, ale ani tam rodiče nebyli. Vrátila se do kuchyně a dala se do úklidu střepů, které pokrývaly snad každý kousek podlahy. Podlahu pak raději ještě vysála a vytřela, aby se později někdo neřízl do nohy. V ložnici se svezla na postel a čekala, než se máma vrátí z práce. Když se tak konečně stalo, všimla si Zoey nové modřiny, která se jí udělala na ruce. Kdoví kolik jich měla poschovávaných po těle pod oblečením. K matce jen došla a objala ji, pak se společně rozplakaly.