Harmione - Miluješ šprtku?✓

39.

Šli jsme ruku v ruce k Brumbálovi. I přesto, kolikrát jsme se už drželi za ruce, mi zlehka mravenčilo v konečcích prstů a cítila jsem se nesvá. Dostali jsme se do takové části hradu, kam nedoléhal hluk z okolních chodeb a ani jeden z nás celou cestu nepromluvil, takže bylo ticho.

,,Víš, co se mi jednou stalo, když jsem procházel touhle chodbou?"

Překvapeně jsem se na Harryho podívala.

,,Prošel jsem kolem zdi," ukázal na stěnu před sebou, ,,a najednou se - nevím jak to říct - prostě se otevřela."

,,Já nevím, Harry. Nechci zpochybňovat tvoje vlastní zkušenosti, ale skrytá komnata? V Bradavicích?"

,,A Tajemná komnata ti nic neříká?" ušklíbl se.

,,To je ale něco úplně jiného," odsekla jsem. ,,Navíc, skrytá komnata. V Dějinách o ničem takovém nebyla jediná zmínka a na Pobertově plánku v této oblasti není zakresleno vůbec nic."

,,Myslel jsem, že jsi inteligentní," uchechtl se, když jsem mu věnovala uražený pohled. ,,Uvažuj přece. Jestliže je to skrytá místnost, tak o ní nejspíš nikdo neví, ne? Nemůže být v knihách ani v plánku, když jí nikdo neobjevil."

,,Koneckonců se tam můžeme jít podívat a přesvědčit se," odmlčela jsem se, ,,přesvědčit se, že je to pouze holá zeď."

Harry obrátil oči v sloup, ale vydal se se mnou přímo naproti zdi, o níž byla řeč.

,,Vidíš? Nic se neděje," pohrdavě jsem si odfrkla, ,,žádný vchod, dveře nebo tak něco... je tu jen obyčejná stěna."

Když se můj společník neozýval, nechápavě jsem se otočila. Za mými zády se procházel zamyšleně vyhlížející Harry a tiše si mumlal nějaká slova. Zkouší snad zaklínadla?

,,Ehm - ty si povídáš sám se sebou?"

,,Ne, já-" začal, ale větu nestihl dokončit, poněvadž mu do řeči skočil známý hlas.

,,Harry Pottere, pane!" zavýskl malý tvor nadšeně. ,,Moc rád vás zase vidím, pane!"

,,My tebe také, Dobby," usmála jsem se a skřítek upřel své velké oči na mě.

,,Slečno!" hluboce se uklonil.

,,Copak tu děláš, Dobby?" zeptala jsem se a skutečně přemýšlela nad tím, co by domácí skřítek mohl dělat na tomto místě.

,,Přišel jsem pro vás se vzkazem, Harry Pottere," obrátil se zpět k Harrymu.

,,A o co jde?"

,,Ředitel chce s Harrym Potterem mluvit, pane," odpověděl, ,,i s vámi, slečno."

,,Ale o čem? Víš, o čem s námi chce Brumbál mluvit, Dobby?" naléhala jsem.

,,Ne, to Dobby neví, slečno," prohlásil.

,,Dobby," chopil se slova můj kamarád, ,,nevíš, jestli se tady - za tou zdí - nachází nějaká místnost?"

Zamračila jsem se. On si nedá pokoj.

,,Ale ovšem. Pokud máte na mysli Poslední útočiště neboli Komnatu nejvyšší potřeby, pane, tak stojíte přímo naproti ní."

Těkala jsem očima mezi skřítkem a Harrym.

,,Stačí kolem téhle stěny třikrát projít a myslet při tom na vše, co potřebujete, aby se v komnatě objevilo."

Než stihl jeden z nás cokoliv říct, Dobby se vypařil.

,,Snad si nemyslíš, že to místo tu skutečně je..."

,,Jo, přesně to si myslím," hlesl. ,,Pojďme to zkusit."

,,Co?"

,,Představ si třeba... knihovnu. Jo, to na tebe sedí. Hlavně nemysli na žádné detaily."

Chtěla jsem něco namítnout, ale žádné argumenty mě nenapadaly. Ačkoliv jsem vůči té neexistující komnatě byla stále skeptická, nechtěla jsem se hádat. Pokud vážně věří, že se něco stane - prosím, ať se přesvědčí na vlastní oči, že je to nesmysl.

Zaprvé bych se chtěla omluvit, že dlouho nic nevycházelo. Neměla jsem moc času a dlouho jsem s touhle kapitolou nebyla úplně spokojená, ale nakonec jsem si řekla, že vás (pokud tu ještě někdo je :D) už nenechám zbytečně dál čekat.

A taky bych měla zmínit, že už jsem knížky docela dlouho nečetla, takže je možné, že jsem ohledně Komnaty nejvyšší potřeby napsala něco špatně. Berte to s rezervou:)

Linda