Harmione - Miluješ šprtku?✓

27.

Ne...ne ne ne ne ne!

,,Eh, j-jak se vede?" křivě jsem se usmála. Bylo to falešný asi jako Adidas koupený od Vietnamců.

Harry se šokovaně ponořil do pěny, abych na něj viděla co nejmíň. Bylo to roztomilé, ale...Prober se už konečně! Vždyť přede mnou právě leží ve vaně nahý Harry!

,,No a taky bych...uhm...už měla jít," vysoukala jsem ze sebe.

,,Počkej!"

Nevěřícně jsem se zastavila v cestě ke dveřím a otočila se. Pořád ten stejný výhled na Harryho zahaleného pěnou a bublinkami.

,,Co tu vlastně děláš?" zeptal se a dával si při tom dobře záležet, aby se mi nepodíval do očí. To jsem na něm poznala.

Už jsem byla odhodlaná vymyslet si zase další lež, v čemž jsem v poslední době nepřekonatelná. Jenže...Vážně neumím říct Harrymu jedinou větu, která by byla pravdivá? Poslední dobou to tak vypadá a to není něco, v čem bych chtěla pokračovat.

,,Hledala jsem tě. Ron mi řekl, že jsi někde s Cho (musela jsem se opravdu hodně přemáhat, abych místo ,,Cho" neřekla třeba ,,čínská kráva" nebo něco podobného) a to mě naštvalo. Prošla jsem snad každý koutek hradu, ale nikde jsem tě nenašla. Tohle bylo poslední místo, kde jsi teoreticky mohl být, ale vlastně jsem tomu vůbec nevěřila. A nakonec jsem se zmýlila. Já...promiň, fakt jsem sem nechtěla vtrhnout a najít tě tu takhle," po celou dobu jsem měla oči zabodnuté do země.

,,A to tě tak naštvalo, že jsem podle Rona s Cho? Proč ti to vadí?" vypadal hodně zmateně.

,,Protože...Protože vím něco víc než ty. Něco, co ty nevíš," zbledla jsem. Asi už zacházím až moc do detailů.

,,Hermiono neděs mě. O čem to mluvíš?"

,,Ten den, když jsi se s ní líbal v knihovně, jsem udělala chybu. Když jsem se pak procházela chodbou, zaslechla jsem něco divného, tak jsem prostě byla zvědavá a...udělala chybu. Za rohem byla ta tvoje Cho a bavila se s nějakým klukem. Ten kluk říkal, že to bylo fakt skvělý...ona říkala něco ve smyslu, že se cítí jako mrcha. A potom z toho vzešlo, že ten polibek mezi vámi byl jenom pitomý úkol, který dostala ve hře. Harry, ona k tobě nic necítí, všechno to byla lež! Věř mi prosím, já nechci, aby ti zlomila srdce," vydechla jsem a podívala se mu do očí. V tu chvíli jsem přehlížela fakt, že je nahý a kdesi cosi.

Ztratila jsem se v jeho očích, zelených jako čerstvá žába v láku (já jsem to sem prostě musela dát :D).

Když se nad tím člověk zamyslí, zní to vcelku komicky - říkat někomu, že nechci, aby mu holka, do které je zamilovaný, zlomila srdce - přitom to samé teď dělá on mně.

Ten věčný okamžik tentokrát přerušil Harry.

Jako by si náhle uvědomil, co jsem mu před chvílí řekla.

,,To myslíš jako vtip, že jo?" zeptal se a byla na něm vidět nejistota.

,,Copak mě neznáš dost dlouho na to, abys věděl, že já takhle blbě nežertuju? Mně je to fakt moc líto, ale říkám ti přesně to, co jsem slyšela."

,,Ale...proč mi to vlastně říkáš?" věnoval mi smutný a zároveň zmatený pohled.

,,Co tím myslíš?" překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Od té doby už pár dní uběhlo. Přece bys mi o tom pověděla dávno a to, že jsi to neudělala, má určitě nějaký důvod...takže se zeptám líp, proč mi o tom říkáš až teď?" ve tváři mu hrál stále ten samý výraz. Docela ho obdivuju, jak celou tuhle situaci nese, já být na jeho místě bych se stoprocentně zhroutila.

,,Ještě jsem ti neřekla celou pravdu. Oni si mě totiž všimli a," najednou jsem se zamyslela. Přeci si mu tu nebudu stěžovat jako nějaká malá holka, že mi vyhrožovali? ,,To je jedno. Věř mi, že bych ti to řekla dřív, ale nemohla jsem. Není už to jedno? Já jsem ti to musela říct a lituju toho, že až teď, ale okolnosti před tím celou situaci zkomplikovaly a jinak to nešlo," kvůli prudkému návalu emocí jsem měla chuť brečet, křičet a utéct zároveň.

,,Neruším?" ozvalo se za mnou.