Harmione - Miluješ šprtku?✓

32.

,,No tak, Hermiono," klepal na dveře, ,,prosím otevři."

,,Jdi pryč!" Řekla jsem mezi vzlyky.

,,Co se vlastně děje?" Nevzdával to. ,,Co se děje? Na to se ptáš ty mě? V poslední době to nejsem já, kdo se chová jinak, ale ty! Proč?" Zoufale jsem se ze sebe snažila dostat co nejvíce slov.

,,Co proč?" zeptal se nechápavě.

,,Jsi snad natvrdlý?" Měla jsem pocit, že mluvím do pařezu.

,,Mám k tomu své důvody," dělá si ze mě srandu?

,,Jaké důvody máš na mysli?"

,,Ty se taky chováš jinak a odmítáš mi říct proč," odporoval. Stále.

,,Ale to je něco úplně jiného," a při těchto slovech jsem se konečně odhodlala otevřít a vyjít z kabinky ven.

,,Ne, Hermiono, není. Je to úplně stejné a ty to dobře víš. Vsadím se, že ke svému chování máme podobnější důvody, než si myslíme."

,,Tak to těžko," ušklíbla jsem se. Vážně by mě zajímalo, jak k takovému závěru došel.

,,Asi...bych ti měl něco říct," řekl nervózně. To mě probudilo z přemýšlení a zahleděla jsem se mu do jeho smaragdových očí. Napadalo mě fakt spoustu věcí, se kterými se chce svěřit, jedna nepravděpodobnější než druhá.

,,Tehdy, když jsme se potkali v koupelně prefektů a ten kluk tě vyhnal pryč a zůstal tam se mnou..." začal váhavě.

Ukázal mu ten zatracený deník. Stoprocentně.

,,Já už asi vím, co mi chceš říct," zarazila jsem ho.

,,Cože?"

,,A nechci to slyšet. Oba to víme a to stačí." Dalo mi hodně práce tohle říct. Ale pravdou je, že kdyby to řekl nahlas, asi bych se na místě rozbrečela. To dělám v poslední době dost často a já nepotřebuji, aby mě u toho Harry už zase viděl.

,,Ale ty asi nevíš, o čem přesně mluvím."

,,Hlavně to prosím nerozebírej, jo? Je to celé...minulost," snažila jsem se ho přesvědčit.

,,Počkej, nech mě to dopovědět," naléhal.

Pevně jsem zavřela oči, napočítala do pěti a zase je otevřela. Dodala jsem si tím odvahu. ,,Fajn."

,,No takže...Tehdy se stalo ještě něco dalšího. Něco, co jsem ti neřekl. Ten kluk mi, potom co tě vykopl, začal vykládat o tom, jak jsi ho podle jeho slov odposlouchávala. Nebylo zrovna příjemné to poslouchat, protože o tobě mluvil dost hnusně. No a pak..." nastala krátká odmlka, ,,pak mi ukázal něco, co nazýval tvým deníkem. Nejdříve jsem si myslel, že to je prostě jen nějaká knížka, jenže on v něm začal listovat a nahlas předčítat různé věty. Asi víš, jaké mám na mysli. Bral jsem to tak, že si to prostě celé vymyslel, protože se ti chtěl pomstít. Ale postupem času to začalo dávat čím dál větší smysl. Já nevím, jak to vlastně bylo. Jestli si to vymyslel nebo ne. Jen chci abys věděla, že...abys to prostě věděla."

Naprázdno jsem polkla

,,Víš co?" Ve tváři jsem vykouzlila sebejistý výraz. ,,Teď už je to vlastně všechno jedno a já můžu dát jednou provždy konec celé té komedii. Ty už to víš a já ti to jen potvrdím. Naprosto všechny řádky toho deníku jsem psala já a byla jsem v nich upřímnější, než kdy jindy. Byla jsem prostě srab a nic ti neřekla a nebýt té nepříjemné události, asi by ses to nedozvěděl nikdy. Ne z mých úst. Neboj se, teď ti nepadnu kolem krku a vím, že to nemůžu očekávat ani od tebe, takže jediné, co po tobě chci, je nechat si to pro sebe. Hlavně to neříkej Ronovi, to by fakt nebylo dobré."

,,Já-"

,,Nic neříkej a neřeš to," zastavila jsem ho a u toho zdvihla ruku na znamení svých slov. Když jsem ji chtěla vrátit na původní místo, jemně mě za ni uchopil. Sklopila jsem zrak a při pohledu na mou ruku, kterou držel a zlehka hladil, mnou projela zvláštní vlna horka. Nemyslím tím, že bych se zapotila, tohle byl úplně jiný pocit.

Atmosféra by se dala krájet, ani jeden z nás nic neříkal.

Ale já už jsem to prostě nevydržela. Nedokázala jsem tam jen tak stát a čekat, kdo tuhle neopakovatelnou chvíli přeruší.

Naklonila jsem se k němu a momentě, kdy jsem ho chtěla políbit nad vším převzal kontrolu a jednoduše mě objal.

Já jsem se nijak nebránila a svou bradu zabořila hlouběji do jeho ramena. Nasávala jsem uklidňující vůni, která z něj vyzařovala a nikdy mi nebylo lépe.

Tahle kapitola se psala krásně, ale zároveň strašně složitě. Ať už menší zápletky, vždycky se u nich musí přemýšlet trošku víc, než při běžném psaní. Alespoň já to tak mám.

Ale to nejhlavnější, co vám chci sdělit a chtěla jsem už minule je to, že tahle povídka už má 2.3 tisíce přečtení a přes 200 (teď už 225!) hvězdiček...Moc děkuji! A také si moc vážím všech krásných komentářů, které mi dělají asi největší radost :33

Linda