Harmione - Miluješ šprtku?✓

16.

,,Hermiono?" opatrně ke mně někdo přistoupil.

,,Jdi pryč," odbyla jsem neznámého. Ani jsem na něj nemusela pohlédnout a hned mi bylo jasné, že je to důvod mého pláče. Tedy, z části. Ne, že by ho přímo způsobil, ale způsobil to, že ten co ho způsobil, ho způsobil. (jazykolam)

,,Malfoy je idiot. Nemá cenu brát si jeho slova nějak osobně. A pokud jde o mě," zvedl mi bradu, aby mi viděl do očí ,,nevěřím těm ubohým kecům. Takže se vážně nemusíš bát, že by tě přede mnou nějak ztrapnil nebo tak. A i kdyby byly pravda..." nastalo ticho ,,nic na světě nezmění to, že jsi ta nejlepší kamarádka, jakou mohu mít. A přestaň být kvůli té nagelované fretce smutná," chytl mě za ruku a jemně ji přitom pohladil.

Když jsem si uvědomila co udělal, okamžitě jsem ucukla.

,,Co- co se s tebou děje, Hermi? Řekneš mi to už konečně?"

,,Ne, já...nemůžu. Nejde to. Protože potom by jsi svoje předešlá slova musel odvolat."

Cítila jsem se hrozně. Kdybych mu to řekla, pokazím tím naše přátelství a navíc budu na dně z odmítnutí, jenže na druhou stranu když mu to neřeknu...budu se užírat čím dál víc. Je to šíleně komplikované.

,,Promiň, ale vůbec se v tobě nevyznám. Víš, mám pocit, že se s tebou něco děje a má to něco společného se mnou. Nevím ale co a když se to nedozvím, nemůžu ti pomoct."

,,To po tobě ani nikdo nechce," zamumlala jsem téměř neslyšitelně.

,,Ale já jo. Já ti chci pomoct, copak to nechápeš?" vypadal už zoufale. Tak moc bych mu to chtěla říct, ale prostě to nejde. Nedokážu to.

,,Chápu, ale ty musíš taky pochopit mě. Všechno by se akorát zkazilo a to já nemůžu dopustit. Nechci tě zranit a hlavně o tebe nechci přijít."

,,Sakra, Hermiono! Já tě tady nenechám se zhroutit. Udělala jsi něco špatného? Nějakou zlou věc?" vypadal nervózně. Zřejmě měl strach, že jsem ho nějak zradila, nebo něco podobného.

,,V podstatě máš pravdu. Jo, stala se jedna špatná věc, kterou nemůžu vrátit zpátky a to nás jednou provždy může rozdělit," byla jsem hodně opatrná.

,,Určitě to není tak strašné. Já vím, že ty bys toho nebyla schopna, na to tě znám až moc dobře."

,,Nezlehčuj to. Jen tak ti to neřeknu."

,,Fajn. Co začít nějak, ehm, míň vážně? Co vlastně ty a Krum? Vy spolu jako...chodíte?"

Docela by mě zajímalo, co si o tom vlastně myslí. Bohužel jsem z jeho výrazu nedokázala vyčíst absolutně nic.

Každopádně jsem vůbec nevěděla, co na to odpovědět. Samozřejmě s Viktorem nechodím (a doufám, že to tak vnímá i Viktor), ale to Harry neví. Možná by se pravda dala trošku poupravit, zase na druhou stranu mu nechci lhát. Je to tak moc komplikované.

,,To je na dlouhé povídání," řekla jsem rádoby bez zájmu.

,,Já mám času spoustu," usmál se.

Ach ne. Holka, z toho už se nevykroutíš.