Harmione - Miluješ šprtku?✓

40.

,,Co to je?" zamračila jsem se při pohledu směřujícím před sebe.

,,Řekl bych," chopil se slova Harry, na jehož tváří se mihl úšklebek, ,,že jsou to dveře."

Otočila jsem se na něj a dost se při tom přemáhala, abych neotevřela pusu a z plna hrdla prohlásila: ,,No tak jsi měl pravdu, a co má být?!"

Nakonec jsem se neudržela. ,,Tak fajn, měl jsi pravdu, něco tady vážně je. Spokojenej?"

Můj přítel sice mlčel, ale podle jeho výrazu ,já jsem ti to říkal' mi bylo naprosto jasné, co si myslí.

,,Na druhou stranu," začala jsem uvažovat nahlas, ,,to, že se tu objevily dveře ještě neznamená, že se za nimi něco nachází. Možná jsou to prostě jenom dveře, které nikam nevedou. A i kdyby jo, předpokládám, že budou opatřeny nějakými kouzly, takže my dva bychom se tam, kam vedou, s největší pravděpodobností ani vůbec nedostali."

,,V tom případě je pouze jedna jediná možnost jak to zjistit," pokrčil Harry rameny a vzal za kliku.

,,Počkej!" zarazila jsem ho ještě než stihl cokoliv udělat. ,,Snad si vážně nemyslíš, že by tu na hradě někdo nechal jen tak odemčené dveře? Už tak mi to přijde podezřelé. To by bylo až moc náhod najednou."

,,Alohomora!" řekl zřetelně Harry. Nic se nedělo.

,,Znáš nějaká kouzla...?" zeptal se a větu nechal nedokončenou.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne... ne úplně. Počítám, že jsou ty dveře očarovány a vůbec bych se nedivila, kdyby s tím měla co do činění černá magie."

,,Tak to bychom se mohli zeptat někoho ze Zmijozelu," poznamenal. Nevěděla jsem, zda to byl pokus o vtip anebo to myslel doopravdy, tudíž jsem tuto poznámku raději ignorovala.

,,Já už fakt nevím, nejspíš prostě uděláme nejlíp, když půjdeme dál a budeme dělat, že se nic nestalo," opřela jsem se o ony dveře a pravé předloktí zlehka položila na kliku, ,,koneckonců jsme přece byli na cestě k Brumbálovi, to je mnohem důležitější, než nějaké pochybné-"

Větu jsem nestihla dokončit, poněvadž jsem náhle propadla dozadu. Harry, který měl předtím jednu ruku položenou na druhé straně dveří, neudržel rovnováhu a stejně jako já se zřítil na zem - lépe řečeno na mě.

Nějakou dobu se ani jeden z nás nemohl pohnout a tak jsme tam asi minutu leželi ve velmi kompromitující poloze.

,,Co se to- Au!" vyjekla jsem, když mou holení projela ostrá bolest.

,,Promiň!" omluvil se Harry, jenž se právě pokoušel slézt ze mě a vstát. Když se mu to povedlo, a já se mezitím posadila, vztáhl ke mně ruku. Měla jsem asi nějaké dočasné zatmění, a místo abych se jej chytla, jsem s nechápavým výrazem zírala na jeho dlaň.

,,Nechceš - ehm," začal a nervózně se poškrábal na zátylku.

,,Co - jo! Jasně, děkuju," zrudla jsem a zachytila se nabízené ruky.

,,Kam jsme se vlastně dostali?" zeptal se Harry, jenž se překvapeně rozhlížel po místnosti.

,,Vypadá to jako," udělala jsem několik kroků vpřed a se zatajeným dechem pozorovala zdánlivě nekonečně dlouhý stříbrný regál, který byl zaplněn všelijakou literaturou do posledního milimetru.

,,Knihovna," dokončil polohlasem Harry a já jen nezúčastněně přikývla.

,,Je to nádhera," připustila jsem s úžasem. ,,Tolik knih na jednom místě jsem ještě nikdy neviděla.

,,Hm," řekl nonšalantně, ,,jo, taky mi to přijde šíleně zajímavý."

Silou vůle jsem neobrátila oči v sloup a skousla si jazyk, abych neodpověděla něco jízlivého. Uchopila jsem do rukou knihu s černou koženou vazbu, která mě z nepochopitelného důvodu neodolatelně přitahovala. Připadala jsem si jako magnet.

,,Jsou tu možná miliony knih a ty si vybereš tu nejobyčejnější! Začínám vážně pochybovat o tvé inteligenci," zamumlal Harry.

,,Z té knihy cítím víc magie než ze všech studentů Bradavic, Kruvalu a Krásnohůlek dohromady," obrátila jsem se k němu dotčeně, ,,určitě je plná černé magie."

,,Tak to mi vysvětli. Odmítáš vkročit do obyčejných dveří, protože jsou podle tvého absolutně chybného úsudku očarovány a má s tím co do činění černá magie, ale nějaká divná knížka co tě nutí ji otevřít, to je úplná pohodička, co?"

,,Neřekla jsem, že mě nutí, abych ji otevřela. Nemůžu si pomoct! Třeba se v ní dozvíme nějaké, já nevím, důležité informace! Může skrývat naprosto cokoliv. Copak by se ti nelíbilo zjistit něco, co ostatní neví? Něco tajemného a záhadného, ale zároveň fascinujícího?"

Jako smyslů zbavená jsem se zatajeným dechem nedočkavě rozevírala desky ošuntělé knihy.

Dneska jsem po dlouhé době zase měla psací náladu, takže jsem si sedla k notebooku a takhle to dopadlo. Psala jsem úplně mimo osnovu (ne že bych nějakou měla, ale vždycky mám samozřejmě jakž takž dopředu promyšlený průběh kapitoly xD) a napadlo mě něco nového, aby tahle fanfikce nebyla pořád o tom samém: ,,strašně miluju Harryho, ale nemůžu mu to říct, protože bych tím zničila naše kamaráství..." Ještě nemám úplně vymyšlené jak budu pokračovat, takže to bude ještě sranda:D

Jelikož tu píšu už jen samé blbosti, tak jdu radši (snad) psát další část.

Linda