Harmione - Miluješ šprtku?✓

24.

,,J-já...asi bych už mě-měla jít," nervózně jsem couvla o krok dozadu.

,,Tak to asi těžko," odfrkl si ten kluk.

,,Co po mně chcete?!!" řekla jsem dost nahlas s nadějí, že by mě třeba mohl někdo uslyšet a pomoct mi. Kdokoliv.

,,Ó, to nevím...Možná něco fakt cenného? Nebo je to jenom maličkost?" zasmál se.

V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než po něm vrhnout nějakou formuli - to by se povedlo, kdyby mi hůlku silou nevyrval z ruky.

,,Co si myslíš že děláš?!" vyštěkla jsem.

,,Jen se chci ujistit, že neplánuješ něco," na vteřinu se zastavil jakoby hledal to správné slovo, ,,nekalého."

Hbitě jsem se po něm ohnala, ale uhnul.

,,Já jsem ještě neskončil, mudlovská šmejdko."

,,Jimmy, asi to není úplně dobrý nápad..." chytla ho za rameno Changová. Málem už jsem zapomněla, že je tu taky.

Podívala jsem se na ní.

,,Tak co? Jak sis užila dnešní líbání? Vsadím se, že jsi do toho dala všechno. Ale já nejsem tak naivní jako Harry, abych ti to věřila. Jen jsi sprostě využila skutečnosti, že-"

,,Tak dost!" přerušil mě.

Ani nevím, kde se ve mně ta jízlivost předtím vzala. Potřebovala jsem to ze sebe prostě dostat ven.

,,Abych dokončil svoji myšlenku: ber nebo bereme my." Nechápavě jsem nadzvedla obočí.

,,Když už chceš vyhrožovat, tak aspoň ne v šifrách."

,,Postarej se, aby tohle Potter našel," podal mi malou lahvičku.

,,Co to je?"

,,Řekněme, že se to brzy dozvíš," ušklíbl se.

,,Odmítám dělat něco, aniž bych věděla proč to dělám nebo co se stane. A nevidím jediný důvod, proč bych měla Harrymu dávat nějakou břečku. Je to nápoj lásky? Veritasérum?"

,,Jsi moc zvědavá. Prostě mu to dej a dál už se nestarej," zvýšil hlas.

,,Pořád nevím, z jakého důvodu bych měla něco takového dělat," napodobila jsem ho.

,,Když to neuděláš, všechno mu řeknu."

,,Můžeš upřesnit, co 'všechno'?"

Z kapsy vytáhl malou knížečku. Nejdřív jsem nevěděla o co jde, záhy jsem jí ale začala poznávat.

,,Kde jsi k tomu přišel?" zalapala jsem po dechu.

,,Měla by sis líp hlídat svoje věci. Protože potom může přijít někdo, třeba já, a jednoduše je odcizit. A už nikdy nevrátit."

,,Dej to sem!" zakřičela jsem a vší silou se po svém deníku, který třímal v rukou, napřáhla.

,,Tak už jsi našla důvod, proč bys nám měla udělat malou laskavost?"

,,Ne! Nikdy! Nikdy neudělám nic, co by Harrymu mohlo ublížit a už mi sakra dejte pokoj! Ten deník si klidně sežer, protože tvoje svědomí ti nedovolí udělat s ním to, co chceš. Nakonec mi ho sám přijdeš vrátit a jestli ne, tak bych být tebou začala sama o sobě pochybovat," sebrala jsem zbytek hrdosti a odvahy, která ve mně je a nechala ho šokované stát, zatímco jsem mu vytrhla svojí hůlku a rychle se vymanila z jejich blízkosti a běžela pryč. Mezitím jsem samozřejmě stihla hodit lahvičku s tím něčím na zem a to tak silně, že se roztříštila na tisíce malých kousků střepů.