Harmione - Miluješ šprtku?✓

1.

,,Harry, víš...možná bys o tom měl někomu říct," podotkl vážně Ron při cestě do Bradavic.

,,Ron má pravdu. To, co jsi před chvílí viděl, to není jen náhoda. Nemůže být," řekla jsem a poté šeptem dodala ,,Siriuse by to jistě zajímalo."

Harry přikývl.

,,Dáte si cukrátka, děti?"

,,Chcete něco koupit?" zeptal se Harry, který jako vždy měl dost peněz na to, aby vykoupil celý vozík se sladkostmi i s prodavačkou.

Pokroutila jsem hlavou a Ron stydlivě kývl ,,lékořicové žvýkačky, prosím."

Harry přešel ke dveřím kupé a naproti se vynořila Changová a s tím svým rádoby roztomilým úsměvem ohromila všechny okolo. Všechny, tím myslím Harryho.

Vážně žárlím? Ne, nežárlím. Jenom tu falešnou nádheru prostě nenávidím, to je vše.

Ještě chvíli tam postával a já uvažovala, že ho snad zatáhnu zpátky na sedadlo.

,,Harry, všechno v pořádku?" zeptala jsem se ho při pohledu na jeho omámený obličej, kdy čuměl do blba.

,,J-jo, jenom...všimli jste si Cho?" já se z něj snad zblázním. ,,Co je s ní?" znechuceně jsem odvrátila pohled.

,,Harry se nám asi zamiloval," vybuchl Ron smíchy, i když vážně nechápu, co je na tom vtipného.

,,Nech toho, Rone. Jen že jí to dneska docela slušelo," červenal se přitom jak rajče. Ne, na to fakt nemám. Opravdu nemám náladu poslouchat to, jak se můj nejlepší kamarád zamiloval do nějaké Číňanky. Proto jsem se radši vrátila zpět ke čtení Denního věštce a rozhodla se nezapojovat do debaty.

Zbytek cesty proběhl jako každý jiný a když jsme dojeli do Bradavic, pořád ta samá písnička. ,,Prváci za mnou!" zvolal jako každoročně Hagrid a my jsme se vydali kočáry do hradu.

,,Bradavice letos nebudou jen vaším domovem, nýbrž za chvíli nás poctí svou návštěvou dvě školy. Bradavice byly totiž vybrány do Turnaje tří kouzelníků, turnaje tří kouzelnických škol..." a když Brumbál dokončil svůj monolog, skutečně jsme byli poctěni Krásnohůlkami s jejich kilometr vysokou ředitelkou, a Kruvalem s velmi nepříjemně vyhlížejícím Karkarovem.

Všichni kluci mohli na těch barbínách v modrým oči nechat, mně se chtělo zvracet.

,,Ronalde, aspoň bys ten svůj pohled na jejich zadky mohl maskovat, vypadáš trochu..." ,,Úchylně," doplnil Harry a oba jsme se začali smát.

,,No nic, já už půjdu," s čímž jsem se odebrala na cestu. ,,Jdeme s tebou."

,,Tak dobrou noc," rozloučili jsme se ve společenské místnosti a zamířili do ložnic.

,,Hermiono?" zaslechla jsem tichý hlas vedle své postele. ,,Ano Ginny?"

,,Jaký to je?" ,,Jaký je co?" zasmála jsem se.

,,Jaké je být kamarádka Harryho Pottera. Jaké je se s ním každý den vidět a každý den se s ním bavit. Jaké je být mu každý den na očích?"

,,No..." byla jsem docela zaskočená. Vím, že je do něj Ginny už dlouho zamilovaná, ale vlastně jsme se o něm spolu nikdy nebavily. Obecně jsme se nikdy moc nekamarádily.

,,Je to jako s každým jiným," pokrčila jsem rameny, ale věděla jsem, že ani jí a ani mě tahle odpověď moc neuspokojila. Chci říct, není to jako s každým jiným. Je to...jedinečné.

,,Hermiono, ty ho znáš. Jak ho mám zaujmout?"