Harmione - Miluješ šprtku?✓

19.

,,A co ještě?" snažila jsem se z Harryho vytáhnout vše, co by mu mohlo v druhém úkolu pomoct. Nějaké vodítko, cokoliv.

,,Máš hodinu, jen krátký čas," pokračoval znuděně.

,,To je zase jasná věc. I když trochu...komplikovaná."

,,Trochu komplikovaná? Hermiono, kdy jsi naposledy hodinu zadržovala dech?"

,,Počkat. Asi mám něco, co by nám mohlo pomoct. No jasně!" rozzářila jsem se, jestli se to tak v téhle situaci dá nazvat.

Harry se na mě skrz obroučky svých brýlí tázavě podíval.

,,Na plese mi Viktor říkal něco právě ohledně druhého úkolu. Přes ten hluk jsem mu moc nerozuměla, ale pochytila jsem, že existuje jakási rostlina, která by se dala využít pro tenhle účel."

,,Super. Geniální. Jak se jmenuje? Kde ji sehnat?"

,,Ehm...to je ten problém. Nejsem si přesně jistá tím jménem, ale v Úvodu do bylinkářství by se to určitě dalo najít."

,,Tak to jsme zase tam, kde jsme byli. Hledání nějaké pochybné rostliny...na to nemáme čas."

Byl docela nevrlý, ale já to chápu. Sama bych byla mnohem nepříjemnější.

,,Já si vzpomenu! Nějak jako žábovník? Žábrovník?'

,,Myslíš žaberník?" ozval se za mnou Neville.

,,To je ono! Neville, právě jsi nás zachránil. Vlastně mám nápad-"

,,Pak mě velice mrzí, že váš jistě impozantní nápad musím přerušit. Slečno Grangerová, Weasley, pojďte za mnou. Pan Potter si musí odpočinout a já s vámi chci něco probrat," skočil mi do řeči Moody, který se tam záhadně zjevil.

,,Ale pane profeso-" ,,Bez řečí, Grangerová. Longbottome, pomozte Potterovi uklidit ty knížky!" zase mě nenechal domluvit a společně s Ronem nás odtáhl dál. Do svého kabinetu.

,,Co to děláte?" promluvil po dlouhé době Ron.

,,Takže," začal Pošuk ignorujíc jeho poznámku ,,jelikož se dnes koná druhý úkol, mám vás teď na starosti. I vy totiž budete jeho součástí..."

***

Druhý úkol splněn! Ano, druhý úkol už je splněn, ale asi by bylo vhodné vám to vysvětlit.

Moody nás pomocí kouzla "ošálil" a...dál už asi nemusím pokračovat.

Šampioni měli za úkol zachránit své blízké z hlubin jezera.

Jelikož organizátoři usoudili, že pro Viktora jsem blízkou osobou já, měl za úkol zachránit právě mě - což také udělal.

V moment, kdy mě zachránil, jsem ale nedělala nic jiného, než jen trnula hrůzou, kdy se Harry konečně vynoří z vody.

Když vyplaval Ron s nějakou malou dívkou, nejspíš sestra Fleur, byla jsem snad ještě víc vynervovaná. Naštěstí to ale dopadlo dobře - dokonce líp než jsme si mysleli.

Když se Harry dostal ven, okamžitě jsem k němu přiběhla a sundala si svůj ručník, abych mu ho mohla pro tuhle chvíli dát.

,,Harry! Myslím, že jsi se zachoval skvěle!"

,,Ale skončil jsem poslední..."

,,Předposlední. Fleur se nedostala kolem těch ďasovců," a dala jsem mu pusu do vlasů. Nevím, co to do mě vjelo. Asi ve mně ještě doznívaly pocity plné strachu, tak jsem prostě zareagovala instinktivně.

Viděla jsem na něm, že je překvapený (stejně jako tehdy před prvním úkolem), ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Tu tentokrát upoutala Fleuřina malá sestřička, kterou Harry zachránil.

,,J-já ti chci poděkovat," její tváře byly červené a celá se klepala.

On se na ní i přes všechny neblahé události, které se staly před pár minutami, zazubil.

Ona k němu potom přišla a políbila ho na tvář. Pak odcupitala zpět tam, odkud se vzala.

,,A jéje, další obdivovatelka," zachichotal se Ron. Vtipné to ovšem nebylo ani trochu a já vážně nevím co mě najednou popadlo... Celá promrzlá a bez ručníku (který jsem před chvílí propůjčila Harrymu) jsem se s rozpaky rozeběhla pryč.

Takže, po delší době (dobře, není to tak dlouhá doba, ale přeci jen jsem před tím psala hodně často...) jsem dokončila další kapitolu. Asi nemusím opakovat, že s ní nejsem spokojená (jak nečekané) a to hlavně proto, že část už jsem měla předepsanou a část dopsala až teď - a psaní jedné kapitoly ve více dnech mně osobně moc nejde.

Mimochodem, u Gabrielle se mi moc nechtělo nějak měnit přízvuk, který by tam měl být, ale myslím, že to snad nevadí.

Linda