Harmione - Miluješ šprtku?✓

6.

,,Já to prostě nechápu. Jak mi to mohl udělat?" Ron si už hodinu ve společenské místnosti stěžoval na Harryho.

,,Ronalde, uvažuj už konečně. Proč by to dělal? Ty i já dobře víme, že to nemá zapotřebí. Třeba..." odmlčela jsem se ,,třeba se mu chce někdo pomstít."

,,To je absurdní. Já si prostě myslím, že chce slávu. Ještě větší, než doteď měl, a to už je co říct."

,,Ty snad závidíš? Ty vážně závidíš. Vzpamatuj se proboha," už začínám ztrácet naději. Hučí tady do mě snad věčnost a lituje se. "Jak mi to Harry mohl udělat, Jenom mě využíval" a takové blbosti.

,,Chci s ním mluvit," řekla jsem tiše. ,,Cože?" ,,Povídám ti, přiveď ho sem, Ronalde." ,,To neudělám." ,,A proč jako? Jenom si s ním chci promluvit, pomoct mu, narozdíl od tebe." ,,Chováš se jako naivní husička."

,,Tos přehnal, Weasley."

Když nehodlá přivést Harryho, prostě nehodlá. Fajn, zítra ráno si s ním promluvím.

Ráno jsme šli na snídani já, Ron i Harry jako každý jiný den spolu, ale mlčky. Žádný z nás nevyslovil ani hlášku, takové ticho jsem nezažila od té doby, co se přátelíme - je to dost deprimující.

,,Uhm, no, jak se máte?" skvěle Hermiono, fakt skvěle. Lepší otázku jsi vymyslet nemohla.

,,No báječně," řekl sarkasticky Harry, Ron se naší "debaty" zdržel.

Jakmile jsme vešli do Velké síně, všechny pohledy se upřely na nás. Jako bysme prováděli nějaký trestný čin, že jdeme vedle Harryho.

,,Ale ale, kdopak se to přišel nasnídat? Nás milovanej Pottříček-" ,,Drž zobák Malfoyi!" ,,Copak? Grangerová se chce kamarádíčkovat s šampiónem. Ty jsi ale frajer, Pottere, ta mudlovská šmejdka je z tebe úplně vedle!"

,,Dost sakra! Nehodlám poslouchat ty tvoje bláboly, nehodlám poslouchat jak urážíš mého kamaráda a mě. Prostě jdi už konečně do prdele!" prskla jsem po něm dřív, než Harry, který vypadal, že mu dá každým okamžikem do držky.

I přesto že jsem neřekla nic tak zvláštního, všichni včetně Malfoye na mě zírali jak kdyby objevili Ameriku. Mají mě zaškatulkovanou jako šprtku, která se nechá urážet a neumí se bránit...i mě samotnou překvapilo, že jsem na něj vystartovala, ale to jsem byla ještě mírná. Tohle byl spíš takový zkrat, prostě nenechám toho kreténa aby urážel Harryho, protože...

Harry na mě kývnul děkovným pohledem a Malfoy s tím svým kvákáním nesmyslů přestal.

Když jsme dosnídali, Ron odešel neznámo kam a Harry už vstával jakože půjde, já jsem ho zatáhla za rukáv zpátky si sednout.

,,Co to děláš?" zatvářil se překvapeně.

,,Já...jenom bych si chtěla promluvit." ,,Teď nemůžu." ,,Tak v 6 večer v knihovně?"

Chvíli váhal, ale nakonec souhlasil. Až teď mi došlo, že vlastně nevím o čem s ním budu mluvit.

Chci ho vidět. Ano, chci ho vidět, ale co mu řeknu?!

Upřímně, s touhle částí nejsem úplně spokojená, tak snad jsem ji nepokazila moc :D

Linda