Harmione - Miluješ šprtku?✓

17.

,,Zatím spolu nechodíme. Ale nejspíš to ten polibek změnil. Vlastně...mám pocit, že už spolu chodíme, ale ani jeden z nás to ještě neví," tak já jsem se snad dočista zbláznila. Co to melu za nesmysly?

Harry se tvářil zaraženě a nechápavě a já se mu vůbec nedivím.

,,Aha?" furt to evidentně moc nechápal.

,,A co Cho? Jak to spolu vlastně máte?" změnila jsem téma, abych si nemusela dál vymýšlet. Vlastně jsem se ho zeptala na tu samou otázku a on byl dost zaskočený.

,,Co tím myslíš? Já a Cho? Nic spolu nemáme, ani nevím jak tě to napadlo," zase se červenal až za ušima. A to jsem si myslela, že už ho to přešlo.

,,Ale prosím tě. Vždyť je to na tobě vidět. Jsi z ní úplně hotovej," odfrkla jsem si. Teď na mně stoprocentně musel poznat, že žárlím.

,,Nejsem," namítl.

,,Harry no tak. Mně to přece můžeš říct," kamarádsky jsem ho pobídla. Tedy alespoň jsem se snažila, aby to vypadalo kamarádsky a ne žárlivě.

,,Fajn. Jo, líbí se mi, ale ona si mě nevšímá. Nemá cenu to řešit," zní to docela pošetile. On touží po holce, která ho odmítá. A já toužím po něm, jenže mě odmítá.

,,To je mi líto. Já...mám to podobně."

,,Cože? Vždyť Krum vypadá, že se mu líbíš taky," namítl.

,,On...není to Viktor."

Jestli ani po tomhle ti to nedojde, začnu si myslet, že jsi natvrdlý, Harry.

,,Ne? Tak proč jste spolu šli na ples? A p-proč jste se líbali?"

,,To jsem chtěla naštvat Rona. V poslední době se chová jako idiot."

Pako. Já jsem vážně pako. Měla jsem jedinečnou příležitost mu konečně říct pravdu, ale ne, já musím zase lhát jak když tiskne. I když je fakt, že jsem z části mluvila pravdu. Malým důvodem toho polibku doopravdy byl i Ron. Jeho chování mi začíná vadit, tak jsem chtěla zjistit, jestli se tak chová kvůli mně. A překvapivě ano.

,,A kdo to teda je?" zajímal se.

,,Ne. Nemůžu ti to říct, alespoň ne teď."

,,Hermi, to už přeci máme za sebou. Před chvílí jsme o tom mluvili - mně se můžeš svěřit kdykoliv s čímkoliv. I kdyby to byl třeba Crabbe...můžeš mi to říct."

,,Pochop to. Dokud nebudu dostatečně připravená, nedokážu to nikomu říct."

,,Moment. Nemá to spojitost s tvým zvláštním chováním? Hele, já tě nechci nutit, aby ses mi svěřila. Až budeš připravena, jsem tu pro tebe."

Objal mě. Jen lehce, nebránila jsem se. V tuhle chvíli jsem neřešila to, že jsem do něj zamilovaná. Naopak jsem se ještě víc přitiskla. Se zavřenýma očima jsem nasávala vůni jeho parfému do té doby, než se trochu odtáhl.

Tváře jsem měla rudé, ale jelikož byla tma, myslím, že to neviděl.

,,Asi už bysme měli jít," vzal mě za ruku a společně jsme zamířili do společenské místnosti.

Já vím, já vím. Strašně to prodlužuju, ale mě to takhle baví víc, tak doufám, že i vás :)

Linda