Harmione - Miluješ šprtku?✓

10.

Harry vypadal dost nervózně, čemuž se ani trochu nedivím. Byl celý roztřesený a bledý, pochodoval ve stanu tam a zpět, ale to ostatně všichni šampioni.

Pozorovala jsem ho přes škvíru ve stanu, až jsem se odhodlala a zavolala ho.

On ke mně přiběhl, ještě ani pořádně nevěděl, že jsem to já.

,,Harry?!"

,,Hermiono? Jsi to ty?"

Řekla jsem si, že teď je ta správná chvíle - jestli se Harrymu, nedej bože, něco stane, bylo by pozdě na nějaké vyznávání citů.

,,Já..." panebože, co ti na tom tak trvá, prostě mu řekni, co k němu cítíš!

,,Chci ti říct, že tě mám ráda," vychrlila jsem ze sebe. ,,U Merlina, vždyť já tě mám přece taky rád."

,,Ale já tě mám ráda j-jinak, než si mys-" ,,Šampioni, pojďte za mnou!" vyrušil mě nějaký hlas. Zpoza stanu jsem matně zahlédla čtyři osoby.

Proto jsem udělala to, co mě jako první napadlo.

Silně jsem Harryho vtáhla do objetí. Ani se nemohl hýbat, jak pevně jsem ho držela. Poté jsem se trošku odtáhla a vtiskla mu letmou pusu na tvář. Zarazil se. Ale já jsem to prostě musela udělat.

Pak už Harry musel jít, takže jsem se celá rozklepaná vrátila zpět k tribunám.

Postupně se v boji o dračí vejce vystřídali tři šampioni a netrpělivě se čekalo na posledního čtvrtého.

Těsně před tím než vyšel ven, jsem začala nahlas ,,Harry! Harry! Harry!..." a ostatní se ke mně přidali.

***

Je po prvním úkolu. Měla jsem o Harryho strašný strach, hlavně jak odletěl, drak za ním, a ani jeden z nich se dlouho neukazoval. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a teď se ve společenské místnosti slaví jeho úspěch.

Také se s Ronem usmířili, za což jsem nesmírně ráda.

Potom jsem ale zaregistrovala pohled směřující na mě. Viděla jsem v něm přesně to, co jsem čekala - jeho, výraz vyvoleného, vypadal docela naléhavě, sice sám nic neříkal, ale hned jsem věděla, že se to týká té dnešní pusy.

Proto jsem počkala až všichni odejdou a odchytla si Harryho před schody.

,,Hele, vím, co tě zajímá. Ta dnešní pusa na tvář...o nic nešlo. Udělala jsem to abych ti dala najevo, že mi na tobě záleží. Jako na nejlepším kamarádovi."

Nenechala jsem ho nic říct odešla svižným krokem do své ložnice, kde na mě čekalo nemilé překvapení. Ano, hádáte správně - Ginny.

,,Chci si s tebou promluvit, Hermiono," v jejím hlase jsem slyšela něco jedovatého, ale zatím zněla docela klidně.

,,Myslím, že není o čem," řekla jsem nejistým hlasem a chtěla se odtáhnout ke své posteli, ale ona mě zastavila.

,,Dobře, tak já ti to řeknu takhle. Viděla jsem, jak jsi dneska Harryho objala, to by nebylo nic extra zvláštního. Ale viděla jsem i tu pusu. Co to mělo znamenat?"

,,Co je ti do toho?"

,,Ptám se tě Co. To. Mělo. Být?"

,,Bylo to čistě kamarádské gesto." ,,Myslím, že kamarádi se běžně nelíbají."

,,Co to meleš? Jen jsem mu dala pusu na tvář a to lidi občas dělají, když chtějí dát najevo, že jim na někom záleží."

S těmito slovy jsem si lehla do své postele a pořádně se zahrabala do peřin.